Historie
Již v roce 1911 bylo několika místním nadšencům jasné, že staré památky, ty „cenné a staré věci“, mohou nenávratně zmizet. A tak tito pánové, profesoři místní Státní odborné školy keramické – Eduard Hauptmann (první správce), František Kopecký a Václav Mařan založili Muzejní spolek. Následovaly pátrací akce po okolních vsích a také menší prezentace nabytého muzejního materiálu, získaného darem, či drobnější koupí (za pomoci příspěvku nadšených jednotlivců i místních peněžních ústavů). Muzeum se několikrát stěhovalo, tehdejší starosta Karel Plaňanský mu na nějaký čas zapůjčil dvě místnosti radniční a vůbec poskytl materiální i duchovní podporu.
Stěhování v roce 1938 se zdálo nevyhnutelné. Sbírky totiž značně nabyly a odkazem JUDr. Adolfa Zahradníka město Bechyně v té době získalo dům právě tak vhodný pro důstojné umístění sbírek. (V této budově sídlí Městské muzeum dodnes). To už byl správcem v pramenech s láskou oslovovaný „musejní táta“ profesor Václav Mařan, kterému patří za jeho práci pro město Bechyně velká poklona. Po roce 1945 vedl pak muzeum profesor Antonín Smíšek.
Koncem 50. let minulého století správu převzal odborný pracovník, taktéž profesor keramické školy ing. Radovan Pospíšil. V roce 1966 byla do funkce ředitelky muzea jmenována Marie Pospíšilová. V následující době muzeum, zdá se, fungovalo tak jak má. Řekněme opravdu žilo. A to až do roku 1992. Tehdy bylo uzavřeno pro odchod tehdejšího správce pana Ivana Uhlíře. O necelých deset let později Sbor dobrovolných hasičů zrekonstruoval část budovy a přestěhoval sem sbírky Hasičského muzea z bývalé synagogy.
Městský úřad města Bechyně pokračoval v rekonstrukci zbývajících částí budovy. A tak mohla pokračovat i historie muzea. Mateřskou institucí muzea se stalo Kulturní středisko města Bechyně. Slavnostní zahájení prvních menších výstav proběhlo v roce 2007 (Jana Janáčková). Během let vznikaly postupně depozitáře, uvolňovaly se prostory (Hasičské muzeum opustilo budovu). S ohledem na finanční možnosti byla nejprve otevřena první část stálé expozice – selská jizba. V roce 2010 pak část věnovaná archeologii a 19. století. V roce 2014 zbývající část stálé expozice, vše pod vedením Jany Šichové a Zuzany Šimonové. Tato práce byla oceněna jednou z cen Gloria musaealis za rok 2014. Dnes se tedy muzeum prezentuje stálou expozicí, dále krátkodobými výstavami v muzejní galerii, příležitostnými kulturními akcemi (adventní trh, muzejní noc, přednášky apod.).
Stálá expozice
Stálá expozice vznikala postupně od r. 2009 do r. 2014 a je věnovaná dějinám města Bechyně a blízkého okolí od pravěku po současnost. Mimo jiné zde návštěvník najde: archeologické nálezy z Bechyňska od doby kamenné po středověk, dále část věnovanou Bechyni jako poutnímu místu. Ta prezentuje františkánský klášter vystavěný na skále nad řekou Lužnicí známý svou sklípkovou klenbou, který byl centrem mariánské zbožnosti a svého času nejnavštěvovanějším poutním místem jižních Čech.
V další z místností lze sledovat fotodokumentaci stavby místního železobetonového mostu (1926–1928), unikátní technické pamětihodnosti, která byla v r. 2014 zařazena na seznam národních kulturních památek. Nechybí připomenutí významného vynálezce Františka Křižíka a jeho realizovaného projektu elektrifikované trati Tábor–Bechyně tzv. „Elinky“, jež byla uvedena do provozu r. 1903. Imitace Selské jizby nabízí pohled do hlavní obytné místnosti venkovského domu na konci 19. století a na v ní umístěný Kozácký kroj typický pro oblast Táborska.
Významná část expozice připomíná produkci místních keramických dílen a manufaktur, vznik a vývoj odborné keramické školy a tradici kamnářskou. Poslední místnost zachycuje proměny Bechyně ve 20. století, vývoj města v oblasti kultury, sportu a průmyslu.
