Královský hrad Bezděz založil v roce 1264 král železný a zlatý Přemysl Otakar II. Roku 1279 zde byl uvězněn jeho syn Václav II. s matkou královnou Kunhutou. Od roku 1627 byl hrad v majetku Valdštejnů. Klášter montserratských benediktýnů zde byl zřízen v roce 1661, zrušen byl reformou císaře Josefa II. roku 1785. V letech 1831–1836 se zde inspiroval k dílu Máj básník Karel Hynek Mácha.
Prohlídkový okruh:
Hrad Bezděz bez průvodce(základní okruh)
Volná prohlídka hradu s tištěným textem a plánkem hradu. Prohlídkový okruh zahrnuje hradní kapli, královský palác, purkrabský palác, manský a templářský palác na II. nádvoří. Unikátní raně gotická kaple s dvojitým ochozem je tvořena dvěma poli křížových kleneb. Nově otevřený Templářský palác na II.hradním nádvoří, kde jsou archeologické nálezy z kleneb tohoto paláce, středověký model hradu a mučící nástroje.
Hradní kaple byla původně zasvěcena archandělu Michaelovi, ale po příchodů mnichů augustiniánů v roce 1624 byla přesvědcena Panně Marii. V kapli vyniká zachované původní křížové klenutí stropu, vysoká hrotitá okna na zdvojeném ochozu a také královská tribuna v západní části.
Purkrabský palác byl sídlem královského správce hradu. Nejvýznamnějším byl za Karla IV. rytíř Oldřich Tista z Libštejna, který pomohl králi založit velký rybník u Doks, dnes Máchovo jezero.
Historie hradu:
Nejspíše v 60. letech 13. století český král Přemysl Otakar II. využil dominantního vrchu nad starším dvorcem a nechal na něm vystavět pevný kamenný hrad na obranu obchodní cesty a proti rozpínavosti sousedních rodů Ronovců a Markvarticů. V roce 1278, po smrti Přemysla Otakara II. byl hrad už nepochybně obyvatelný, neboť téhož roku byl obsazen braniborskou posádkou.
Král „železný a zlatý“, Přemysl Otakar II. se snažil stavbou nedobytných hradů a zakládáním královských měst upevnit moc proti šlechtě.
Konkrétní slohová orientace mistrů, kteří budovali Bezděz, byla - jak napovídá především velkolepá kaple - nejspíše hessenská. Stavební huť se svého úkolu zhostila jistě k plné spokojenosti panovníka. Na svou dobu vytvořila opravdu nedobytný hrad a sídlo s vysokou uměleckou hodnotou.
Hrad, který měl být důstojným místem pobytu našich králů, se stal krátce po Přemyslově smrti (26. srpna 1278) v bitvě u Suchých Krut na Moravském poli vězením jeho sedmiletého syna Václava a ovdovělé královny Kunhuty. Oba je sem převezl v noci z 25. na 26. ledna 1279 kralevicův poručník Ota Braniborský, který byl správcem této země, ale který se k ní choval jako dobyvatel.
Počátkem 14. století se hrad dostává do zástavního držení okolní šlechty. Hynek Berka z Dubé s královským vědomím založil směrem na východ novou osadu nazvanou Nový Bezděz, na kterou v r. 1337 přenesl všechna městská práva. Tato osada byla později přejmenována na Bělou pod Bezdězem.
Do přímé správy panovníkovy se hrad vrátil po nástupu Karla IV. na královský trůn.
Český král a římský císař Karel IV. se snažil získat všechen zastavený majetek zpět, a dát zemi pevný zákoník tzv. Maiestas Carolina. V tomto zákoníku bylo ustanoveno, že královský majetek už nikdy nesmí být zastavován a mezi výslovně jmenovanými byl také Bezděz. Šlechta však nikdy nepřijala a neuznala tento zákoník, protože omezoval její práva.
Karel IV. rád pobýval na hradě Bezdězu a v r. 1366 se svým purkrabím Oldřichem Tistou z Libštejna založil Velký rybník, který byl později na počest K. H. Máchy přejmenován na Máchovo jezero. Báseň Vězeň na Bezdězi-ke stažení
V husitských válkách se hrad stal nejmocnější oporou katolické církve na severu Čech. Jeho nedobytnosti bylo důvěřováno natolik, že sem byly převezeny z Prahy Zemské desky a značný církevní, a světský majetek.
