Jeden z největších zámeckých objektů si prohlédnete v centru Roudnice nad Labem. Ve 12. století sloužil jako sídlo pražských biskupů. Původně byl postaven v románském slohu, pak prošel přestavbou na barokní zámek. Má neuvěřitelných 250 sálů.
Historie:
Zámek Roudnice, který sloužil jako hlavní knížecí a později vévodské sídlo rodiny Lobkowiczů, se nachází asi 50 km severně od Prahy vysoko nad řekou Labe v centru historické části města Roudnice nad Labem. Zámek je čtvrtým největším zámeckým komplexem v České republice.
Již ve 12. století stál na místě dnešního zámku hrad vybudovaný pražskými biskupy. Pražským biskupům a arcibiskupům sloužil pak jako oblíbené letní sídlo a pojí se s ním také některé významné historické události. Například 18. července 1410 právě odtud arcibiskup Zbyněk Zajíc z Hazmburka (c. 1376–1411) vydal klatbu na Jana Husa a jeho následovníky.
Ve 14. a 15. století byla původní románská stavba upravena v gotickém stylu. Později hrad přešel z držení církve do světských rukou. Roku 1575 získal roudnické panství Vilém z Rožmberka (1535–1592), za nějž byl hrad renesančně upraven. V roce 1603 se Roudnice dostala do majetku rodiny Lobkowiczů díky sňatku Zdeňka Vojtěcha Popela z Lobkowicz (1568–1628) s vdovou po Vilémovi z Rožmberka Polyxenou, roz. z Pernštejna (1566–1642).
V roce 1652 pozval jejich syn Václav Eusebius z Lobkowicz (1609–1677) italského architekta Francesca Carattiho (1620–1677), aby hrad přestavěl ve velkolepé barokní sídlo. Carattiho později nahradil Carlo Orsolini (zemřel 1667), největší podíl na konečné podobě zámku i úpravě jeho okolí měl pak Antonio della Porta (1631–1702). Vznikl tak zámek s více než dvěma sty místnostmi, monumentálním dvouramenným vstupním schodištěm, hodinovou věží, nádherně zdobenou kaplí a reprezentačním sálem později upraveným na divadlo. Kromě hlavní zámecké budovy jsou součástí barokního komplexu i klášter s kostelem sv. Václava, založený Polyxenou a Zdeňkem Vojtěchem Popelem z Lobkowicz, hospodářské a administrativní budovy a jízdárna. Přestavba zahrnovala i rozsáhlé zahradní úpravy nádvoří a nejbližšího okolí zámku.
Z původního románského hradu se dochovaly pouze části obvodových zdí pod severozápadní terasou zámku a několik klenutých místností, které jsou dodnes přístupné ze zámeckého nádvoří. V jedné z těchto místností se dochovala patka a část dříku románského sloupu z 12. století. Z období baroka pak stojí za pozornost zejména kaple zdobená štuky a freskami od Giacoma Tencally (1644–1692). V řadě zámeckých sálů se dochovaly dobové architektonické prvky jako jsou stropy zdobené štuky a freskami, a také kachlová kamna z 18. a 19. století.
19. a 20. století
Na počátku 2. světové války byla rodina Lobkowiczů nucena opustit jak roudnické panství, tak České země. Maxmilián Lobkowicz (1888–1967) strávil válečné období se svou manželkou Gillian Somerville (1890–1982)
v Londýně, kde působil jako vyslanec, od roku 1942 pak jako velvyslanec ve službách československé exilové vlády. Nacistická vojska zabrala zámek včetně rodinných sbírek a začala zámeckou budovu užívat jako středisko pro výchovu nacistické mládeže (NPEA). Nábytek, speciálně navržený pro roudnickou knihovnu, byl zničen a část knihovních sálů byla přestavěna na umývárny. Během posledních dnů války bylo během náletu vážně poškozeno západní křídlo zámku s divadelním sálem.
Po válce se Maxmilián Lobkowicz vrátil na roudnické panství a zahájil opravy poničené zámecké budovy a započal také proces konsolidace a navracení rodových sbírek, včetně knihovny a archivu, odvezených ze zámku v průběhu války. V roce 1948 se však chopila moci v zemi komunistická strana a prvorepublikový diplomat Maxmilián Lobkowicz byl pod tlakem politického vývoje v zemi nucen opět opustit republiku. Veškerý majetek byl rodině následně znovu zabaven, roudnický zámek byl v roce 1950 předán armádě.
Po dokončení stavby byly zámecké sály vybaveny mobiliářem a vzácnými artefakty stále se rozšiřující rodové umělecké sbírky. Jednalo se o obrazy významných evropských malířů, liturgické předměty, zbraně, porcelán a díla užitého umění nejen z Evropy, ale i z Dálného východu. V roce 1657 byla na nově upravený zámek z pražského paláce přestěhována rodová knihovna, která zde pak byla po staletí doplňována o další cenné tisky a rukopisy. Postupně zde také vznikal dnes velmi rozsáhlý rodový archiv.
Součástí sbírek se časem staly i hudební nástroje, partitury a party děl významných hudebních skladatelů 18. a 19. století, jako byli Gluck, Mozart a Beethoven, jehož 3. (Eroica), 5. (Osudová) a 6. (Pastorální) symfonie byly věnovány jeho mecenáši Františku Josefu Maxmiliánovi z Lobkowicz (1772–1816). Mnohé z těchto kompozic byly poprvé provedeny lobkowiczkým orchestrem v divadle roudnického zámku, na Jezeří nebo ve vídeňském Lobkowiczkém paláci.
Sbírky byly rozptýleny z Roudnice na řadu míst po celé republice, nejcennější z nich do státních muzeí, knihoven a dalších institucí. Zbývající mobiliář zámku byl částečně zničen a částečně rozkraden. Zdevastován byl také komplex kláštera, jehož budovy, včetně kostela, byly využívány jako skladiště.
Po následujících pět desetiletí sloužily prostory zámku nejprve politické škole pro armádní důstojníky a od roku 1958 vojenské hudební škole. V roce 1965 se zámecká jízdárna stala sídlem Galerie moderního umění v Roudnici nad Labem, která zde působí dodnes. Galerie pořádá zajímavé výstavy a je tak atraktivním cílem nejen pro místní obyvatele, ale i turisty.
Po podepsání restitučních zákonů prezidentem Václavem Havlem se Lobkowiczům podařilo získat zpět většinu zkonfiskovaného majetku včetně zámku v Roudnici nad Labem. Zámek i poté zůstal pronajatý vojenské hudební škole. Výtěžek z pronájmu a další příjmy byly použity na opravy objektu, především ikonické zvonice a na rekonstrukci střechy. Vojenská hudební škola byla z rozhodnutí zřizovatele na konci roku 2008 uzavřena.
Od roku 2009 rodina Lobkowiczů provádí další opravy objektu a nyní aktivně hledá partnery pro jeho dlouhodobé využití.
