Zámek Orlík je skutečnou perlou mezi českými památkovými objekty. Každého návštěvníka uchvátí svou jedinečnou krajinnou polohou na břehu orlického jezera, okouzlí romantickými interiéry s bohatými sbírkami a neméně zaujme i svými dějinami, které se prolínají s nejvýznamnějšími milníky české a evropské historie.
Ačkoliv přesné datum založení Orlíka není známé, je přesto jisté, že zde na vysokém ostrohu nad Vltavou již počátkem 13. století stála pevnost, která sloužila k ochraně obchodní stezky a zároveň jako místo, kde se vybíralo clo z plavby po Vltavě – tak to alespoň dokladují první dochované archivní zprávy. Na přelomu 13. a 14. století byl Orlík přestavěn a rozšířen v pevný gotický hrad a nadále pak sloužil jako jeden z četných opěrných bodů a správních center královské moci.
V rukách českých králů zůstal Orlík až do roku 1357, kdy jej Karel IV. udělil do ušlechtilého manství svému kancléři Dětřichu z Pordic. Od té doby se na Orlíku vystřídala řada majitelů, z nichž někteří zde zanechali svou stopu, výraznou nejen z hlediska historického, ale i stavebního.
Významnými vlastníky byli Zmrzlíkové ze Svojšína, kteří Orlík zakoupili roku 1407 a obývali jej až do roku1508, kdy vypukl na Orlíku zničující požár. Zpustošený hrad tehdejší majitel Václav Zmrzlík opustil, odstěhoval se na Lnáře a následně roku 1512 prodal orlické panství Kryštofovi ze Švamberka. Švamberkové drželi Orlík až do roku 1620, kdy jim byl s celým panstvím za aktivní účast na stavovském povstání konfiskován.
Švamberský konfiskát koupil od císaře Ferdinanda II. Habsburského v roce 1623 Jan Oldřich z Eggenbergu. Eggenbergové vlastnili Orlík až do roku 1719, kdy po smrti kněžny Ernestiny zdědil celý eggenberský majetek její synovec Adam František Schwarzenberg. Orlík byl v této době sídlem panské správy , nikoli však rodu.
Převratné změny přinesl Orlíku až počátek 19. století – tehdy se stal sídlem mladší rodové schwarzenbergské větve (sekundogenitury).
Schwarzenbergové drželi Orlík až do roku 1948, kdy jim byl ve jménu nových komunistických pořádků s celým panstvím znárodněn. V následujících letech byl zámek Orlík zařazen do sítě zpřístupněných státních památkových objektů. Ze státní správy byl Orlík vyňat až v roce 1992 a následně v rámci restitucí navrácen spolu s dalšími rodovými majetky a državy sekundogenitury KarluVII. Schwarzenbergovi. Současným majitelem zámku je Jan Nepomuk Schwarzenberg, syn Karla VII. Schwarzenberga. V průběhu doby měnil Orlík často nejen majitele, ale i svou podobu – nejčastěji po požárech, které hrad postihovaly téměř v každém století.. Jednu z nejrozsáhlejších a nejvýznamnějších přestaveb realizovali po devastujícím požáru počátkem 16. století v renesančním duchu Švamberkové, kteří hrad nechali důkladně opravit, následně rozšířit a zvýšit o druhé patro. V první polovině 18. století pak bylo přestavěno severozápadní a následně jihozápadní křídlo Orlíka.
Roku 1802 zámek opět zachvátil požár, po kterém dal Orlík tehdejší majitel, maršál Karel Filip Schwarzenberg, zvýšit o další, již třetí patro. Poslední významné stavební úpravy zámku Orlík probíhaly v polovině 19. století. Zámku se dostalo zejména nové fasády ve stylu anglické novogotiky podle plánů architekta profesora Bernarda Grubera. V téže době byla v zámeckém parku vybudována i rodová hrobka sekundogenitury.
Zámek Orlík je obklopen rozsáhlým anglickým parkem, jehož základy položila manželka maršála Karla Filipa, kněžna Marie Anna, rozená hraběnka z Hohenfeldu. Z původní rozlohy parku 180 ha se dochovalo 140 ha, zbytek byl zatopen v 60. letech 20. století vodami orlického jezera, které dnes tvoří jednu z přírodních hranic parku.
Prohlídkové okruhy:
Zámecká expozice
Zámek Orlík nabízí jednu prohlídkovou trasu. Interiéry zámku Orlík se s výjimkou čtyř místností v prvním patře dochovaly v intaktním stavu, v jakém je Schwarzebergové nuceně opustili v roce 1948. Podávají tak přímé svědectví o kultuře bydlení šlechty v uplynulých stoletích, a zároveň evokují velmi autentické pocity sídla, které dýchá teplem domova, a které bylo používáno rodinou majitelů účelně, bez zbytečné okázalosti, a které bylo zároveň klenotnicí vzpomínek, dokumentů a dalších předmětů, vztahujících se k rodu a jeho historii.
První patro
Přehledně seznamuje s historií zámku, ale i historií orlické větve rodu Schwarzenbergů. Vysokou dokumentační hodnotu mají vystavené obrazy, rodokmeny a zejména rozsáhlá sbírka řádů a vyznamenání, které příslušníci rodu obdrželi za své služby diplomatické i vojenské. Zejména řády a vyznamenání zakladatele rodu, maršála Karla Filipa, jsou historicky unikátní – obzvláště ty, které maršál obdržel za porážku Napoleona v bitvě u Lipska (ruský Řád sv. Jiří I. Třídy, rakouský Řád Marie Terezie I. Třídy a pruský Řád Černého orla). Modrý salon prezentuje kulturu bydlení zámožných vrstev v době tzv. druhého rokoka, tj. v druhé čtvrtině 19. století. Na stole vystavená kamenina pochází ze Staré Role na Karlovarsku, portréty představují orlické Schwarzenbergy a jejich příbuzné.
Poté následuje výstup po točitém schodišti do druhého patra.
Druhé patro
Empírové sály
Zařízení reprezentačních místností druhého patra patří k nejlepším ukázkám empírového stylu, které je možné v Čechách spatřit. Skvostný empirový nábytek těchto sálů pochází z Paříže, kde tvořil součást vybavení bývalé vyslanecké rezidence maršála Karla Filipa Schwarzenberga. Z Paříže pochází i maršálův portrét v životní velikosti, který je dílem Napoleonova dvorního malíře F. Gérarda.
Teskův sál
Zbytek renesančního stropu z hradu Zvíkova inspiroval v druhé polovině 19.století řezbáře Jana Tesku ze Starého Sedla k vytvoření unikátního kazetového stropu a obložení stěn v místnosti, která sloužila Schwarzenbergům jako jedna z jídelen. Jan Teska obdržel za svou práci stříbrnou medaili na Zemské jubilejní výstavbě v Praze.
Rytířský sál
Tento sál byl do dnešní romantické podoby upraven v polovině 19. století současně s přestavbou zámku ve stylu anglické novogotiky. Zařízení sálu pochází převážně z období baroka. Nad krbem vystavený schwarzenbergský erb je vyřezaný z lipového dřeva.
Malá zbrojnice
Zbrojnice je komorní, ale skvělou ukázkou vývoje palných zbraní v uplynulých čtyřech stoletích. Vystavené obrazy představují Jana Silného, významnou renesanční osobnost rodu, a Adolfa Schwarzenberga, vítěze nad Turky v bitvě u pevnosti Raab v roce 1598
Zámecká knihovna
Základy zdejší knihovny položil maršál Karel Filip Schwarzenberg. Knihovna obsahuje téměř osmnáct tisíc svazků, zahrnujících práce z velmi širokého spektra vědění, bádání, memoárové a encyklopedické literatury, jakož i díla z oboru prózy a poezie. Knihovna vždy tvořila neodmyslitelnou součást života knížecí rodiny na Orlíku.
Pušková chodba
Jen málokterý zámek se může honosit tak obsáhlou kolekcí loveckých zbraní jako Orlík. Vystavené pušky na této chodbě představují skvělé práce předních puškařů tuzemských (např.Lebedovy, Burdovy, Morávkovy aj.) tak i zbraně z provenience zahraniční
Trofejní chodba
Lov a hon byl na Orlíku vždy běžnou a přirozenou součástí života. Zdejší rozsáhlé revíry hostily často významné osobnosti rakouské monarchie. Jejich lovecké úspěchy dokumentují téměř dvě tisícovky vystavených trofejí. Loveckou tématiku doplňují rytiny Ridingerovy a obraz Štvanice od anglického malíře J. Hamiltona.
