Ve zdech zámku Červená Lhota plyne život již 600 let. Zámek během této doby několikrát výrazně změnil svoji tvář. Poprvé to bylo krátce po roce 1530, kdy zdejší středověkou tvrz, doloženou písemně v roce 1465, koupil rytíř Jan Kába z Rybňan a začal ji renesančně upravovat. Snad největší a nejkrásnější změnu zaznamenala Lhota v době po roce 1641, kdy se stal majitelem zámku významný český šlechtic Vilém Slavata z Chlumu a Košumberka, za něhož proběhly barokní úpravy prvního patra.
Poslední stavební úpravy souvisejí s knížecí rodinou Schönburg-Hartenstein, která zámek vlastnila až do roku 1945, kdy byl zámek zestátněn.
Prohlídkové okruhy
Historické interiéry prvního patra (základní okruh)
Expozice představuje autentický byt posledních majitelů, knížat Schönburg-Hartenstein, v podobě, jakou měl po roce 1910, kdy byla dokončena nejmladší přestavba zámku. Jednotlivé funkce místností logicky rozdělují patro na část reprezentační, společenskou, soukromou a hostinskou.
Během padesátiminutové prohlídky návštěvníci uvidí hostinský salon, Dittersův salonek, hostinskou ložnici, toaletní pokoj, věžní pokoj, předsíň, ředitelnu, pracovnu, jídelnu, salon, budoár, dámskou ložnici, garderobu, spojovací pavlač, pánskou ložnici, pánskou šatnu a Kamarýtovu ložnici.
Místnosti jsou zařízeny takřka výhradně autentickým mobiliářem, mezi nímž je i několik uměleckých děl, která výrazně předčí průměrnou úroveň zámeckého vybavení. Při letmém výčtu nelze mlčet o Seiseneggrově dětském portrétu Jáchyma a Zachariáše z Hradce (1529), o Mülichově portrétu bavorského vévody Albrechta V. (1555), o Flegelově zátiší s květinami, knihou a brýlemi, o Wallerantově portrétu Jana Karla Jáchyma Slavaty a o snad návštěvnicky nejpopulárnějším exponátu, podobizně ošklivé vévodkyně Markéty Pyskaté zvané též Maultasch.
Instalace vznikala za provozu v letech 2004–2006. Návštěvník, který pamatuje dřívější podobu, bude jistě překvapen útulností a vybaveností interiérů, které evokují pocit, že majitel odešel z pokoje před několika okamžiky.
Podkrovní pokoje
Pokoje posledních dětských majitelů zámku plné historických hraček. Podkroví zámku vzniklo až při poslední přestavbě v letech 1902 až 1910. Jde o největší půdní vestavbu z korku na světě.
Expozice podkrovních pokojů je logickým pokračováním reinstalace expozice interiérů prvního patra zámku. Z hlediska historické autenticity je však daleko volnější, neboť využívá značnou část potenciálu zbylého "svozového" mobiliáře. O evokaci schönburského způsobu užívání místností se snaží dětské pokoje, pokoj komorné a hala.
Obrazárna je instalační licencí tvůrců, její vznik byl motivován snahou zpřístupnit návštěvníkům zajímavý obrazový fond pocházející ze zámku Kamenice nad Lipou, jde vlastně o instalovaný depozitář.
V době poválečného zpřístupňování objektu byly podkrovní místnosti chápány jako zcela nezajímavé, důraz byl zcela po právu kladen na prezentaci historických interiérů prvního patra. Současný zájem o všednodennost a soukromí šlechtice doby konce monarchie a první republiky může však nacházet v těchto jednoduchých podkrovních pokojích pozoruhodný doklad tehdejší proměny životního stylu šlechty. Ve světle poslední, Walcherovy, přestavby zámku můžeme navíc postřehnout ideál, který vedl majitele ke snaze prezentovat rodinu vkusnou, skromnou, památkově korektně upravenou budovou.
Sklepení
Expozice představuje tři pozoruhodné sklepní prostory z části zapuštěné do skal. Prohlídka je vhodná pro všechny, kteří se chtějí dozvědět více o původní podobě někdejší lhotecké tvrze.
