Ve Vysokém nad Jizerou se v podhůří Krkonoš nachází vlastivědné muzeum.
Expozice vlastivědného muzea přináší bohaté a různorodé poznání, jeho návštěvu rozhodně doporučujeme.
Patrně největším lákadlem je pohyblivý betlém, dále modely roubených chalup a hradu Nístějka, sbírka figur Krakonošů, kovaný hodinový stroj, ukázka místních řemesel a další stovky vzácných exponátů.
Pohyblivý betlém Jana Metelky "Kovárenského" ze Sklenařic vznikal v letech 1878 - 1914 a představuje vrcholné dílo lidového umění. Zároveň tvoří jednu z nejatraktivnějších částí muzejní expozice. Betlémy v Podkrkonoší byly zpravidla situovány v prostoru tzv. svatého kouta obytné světnice a jejich kompozice proto odpovídala rohovému uspořádání. Nejinak tomu bylo u Metelkova betléma, který však tvůrce rozdělil mezi své čtyři potomky. Do muzea byl proto získáván po částech a následně sestaven do současné lineární podoby.
Betlémy se stavěly s počátkem adventu, figurka Ježíška se ale přidávala až na Štědrý večer (teprve tehdy se Ježíšek narodil), stejně jako tři králové přibyli do betléma až o tříkrálovém večeru. Do hromnic musel být betlém sklizen, jelikož o tomto dni dle staré liturgie končil vánoční čas. Věřilo se, že kdo by jej nechal ve světnici déle, přestaly by mu nést slepice!
Metelkův mechanický betlém je poháněn systémem sestávajícím z dřevěných vyřezávaných ozubených koleček, nekonečných pásů s figurkami, klatek a táhel ovládajících pohyby jednotlivých částí figurek, které jsou vyřezávané kralickou technikou. Kupovaly se na poutích, trzích a jarmarcích, tvůrce betléma z nich pak sestavoval jednotlivé kompozice, vymýšlel jednotlivé scénky a pohyby. V Metelkově betlému tak lze spatřit celý důl s horníky, kde v nejspodnějším patře jezdí kolem dokola s kolečkem havíř a z pumpy vytéká "opravdová" voda, což je zajištěno rotací kroucené skleněné tyčinky. Provazník pomalu souká lano, aby na konci své cesty návštěvníky překvapil bleskurychlým návratem na začátek své cesty. Vojáci krále Heroda pochodují k jeho zámku, kde kominík právě pilně čistí spalinové cesty. Myslivec střílí na zajíce, ale nikdy se netrefí, jelikož zajíc za chvíli opět vyskočí zpoza smrkového lesa. Děti se houpají na houpačce, medvěd tancuje podle zvuku medvědářova bubínku a poustevník vychází na zvonění ze své poustky. Když se pak vrací zpět, neopomene za sebou zavřít dveře. "Daráci" nesou Ježíškovi dary, sedlák naklepává kosu a ovečky se pasou na louce, zatímco opodál se dva páry beranů s třeskotem trkají. V betlémském městě pracuje řada řemeslníků: je slyšet kovářovo ťukání kladívkem na pravou kovovou kovadlinku, truhlář vyrábí stoly, pekař zadělává těsto, švec vyrábí boty, zedníci staví dům a řezník porcuje prase. Jen druhý pekař Makovec pronásleduje svojí ženu se smetáčkem na mouku kolem díže na těsto; ve skutečnosti je však nevinný. Jan Metelka totiž jednotlivé postavičky nepojmenoval.
Jména řemeslníků dnes sice odpovídají skutečným osobám, avšak byla přidána dodatečně v padesátých letech 20. století, kdy betlému hrozilo v rámci protináboženského tažení odstranění z expozice. Muzejníci si ale uměli poradit: vyrobili popisky se jmény jednotlivých řemeslníků, opatřili betlém nápisem "Lidová tvořivost" a prezentovali jej nadále jako ukázky místních lidových řemesel.
Návštěvníci si mohou poslechnout i vánoční koledy ze záznamu pořízeného ze zvukového válečku, které pro betlém vybral sám Jan Metelka. Není proto divu, že první z koled pochází z jeho rodných Sklenařic.
Pojizerský malovaný nábytek odpovídá lidovému nábytku širšího krkonošsko-jizerského etnografického areálu, místy se však vyvinul osobitý styl. Pro Krkonoše (včetně slezské strany hor) je příznačný zpravidla modře, vzácněji i červeně podbarvený mramorovaný fond; nábytek vysockého stylu má však fond jednobarevný. Mnohé skříně nesou letopočet, jedná se o datum svatby, jelikož nábytek tvořil součást svatební výbavy nevěsty. Nalezneme na něm symboliku vztahující se k rodinnému životu, prosperitě a štěstí: ptáčky jako symbol lásky a věrnosti, věrnost rovněž znázorňuje pes, který se navíc - stejně jako správný manžel - drží blízko domu, rozviliny s mnoha květy představující strom života s mnoha větvemi, obsahující požehnání v podobě potomstva a nesmí chybět tři výrazné vrcholové květy symbolizující trojici Boží. Na truhlách se vyskytuje motiv věnce symbolizující panenství nastávající nevěsty. Velmi vzácné jsou žánrové výjevy s figurálními motivy a scény ze života lidu. Vzácná skříň s motivem hostie, nápisem IHS a vyobrazením velkého kamenného domu (fary) nejspíše patřila faráři. Krkonošským stylem bývaly ostatně zdobeny i kostelní lavice, jak se můžeme přesvědčit v kostele Nejsvětější Trojice v nedalekých Roprachticích.
Část expozice v přízemí připomíná lyžařství a lyžectví, jinak ,,skijáctví" na ,,Vysočtě", které se zde ujalo během posledního třicetiletí devatenáctého století. Český ski klub ve Vysokém vznikl roku 1903 a následně se stal spolu s lyžařskými kluby jilemnickým a pražským zakladatelem Svazu lyžařů v Království českém. Vystavené lyže dokumentují starší vývoj podob lyží v Čechách a různé trofeje úspěchy vysockých závodníků doma i v zahraničí.
V expozici jsou ku nejstarší historii vystaveny fotokopie některých z nejstarších zpráv o městě, jehož městský titul uvádí latinský zápis k roku 1354; dále fotokopie části zápisů proroctví Havlasa Pavlaty, jehož ochočení medvěda podle legend inspirovalo figury městského znaku; též odlitky pražských grošů českých králů Václava II. a Jana Lucemburského z pokladu zakopaného asi kolem roku 1330 na Tříčských vrších; rovněž vykopávky z Nístějky a Návarova, připomínající hrady postavené možná již ve třináctém století, či nejpozději ve století čtrnáctém; také dokumentace středověkého sklářství v okolí i fotografie goticko-barokní vysocké madona, která se nachází v kostele sv. Kateřiny Alexandrijské.
K vidění se v muzeu nacházejí i fotografie a modely roubených chalup nejen ,,vysockého typu", převážně z doby kolem I. světové války, ale i bohatý výběr malovaného nábytku i s typickým krkonošským mramorováním, keramiky, podmaleb na skle, dřevořezeb a sbírka figur znázorňujících Krakonoše, pána Krkonoš, včetně Jizerských hor, a přilehlých oblastí. Expozice rovněž seznamuje s řemesly a zemědělstvím na ,,Vysočtě". Pro horské město bylo příznačné lnářství, pernikářství, krátce i slaměnkářství, sekání a návlek skleněných sekaných koral pro bižuterní průmysl nebo výroba nejen venkovních bačkor, zvaných vysocké bačky.
Expozice připomíná i slávu dějin divadla ve městě i okolí s tím, že vysočtí ochotníci, v souběhu se starší tradicí sousedského divadla, hrají ochotnické divadlo po plynule navazující generace od roku 1786. Jsou zde vystaveny i loutky vysockého původu. Každoročně město a zdejší Divadelní spolek Krakonoš hostí divadelní přehlídku Krakonošův divadelní podzim, tedy přehlídku vítězů krajských soutěží venkovských divadelních souborů.
Při budování exposice bylo pamatováno na různých místech i na připomenutí řady osobností vysockých rodáků i těch, kdo si Vysoké oblíbili a občas v něm pobývali. Mezi rodáky patří, mimo mnohé další, státník JUDr. Karel Kramář, jehož dosud ve městě připomíná busta na rodném domě čp. 10 i někdejší Kramářova vila v pskovském stylu, či historik umění PhDr. Vincenc Kramář.
Podkroví expozice ukrývá obrazárnu, kde se připomíná část uměleckých památek Vysocka posledních staletí.
