Štola svatého Josefa Jílové u Prahy - část zlatonosného revíru

Štola sv. Josefa je předhusitského původu a později se rozrostla v důlní dílo, jehož přesný rozsah ani historie nejsou známy. Celková délka dosud známých chodeb je 280 m, z nich je 200 m přístupných. Profil chodeb je šikmý, ve štole jsou zachována 2 hloubení s částečně zachovanou výstrojí a větrací komín do vrchní dobývky. První úvahy o otevření některé z mnoha stovek opuštěných důlních děl se v muzeu objevily kolem roku 1995, konkrétní podoby pak nabyly v roce 1997. Štola sv. Josefa v Dolním Studeném na Kocourském pásmu byla pro veřejnost otevřena v roce 2002 a stala se tak trvalým magnetem pro návštěvníky zdejšího regionu.

Štola sv. Josefa je jedním z mnoha důlních děl významné části jílovského zlatonosného revíru – Kocourském žilném pásmu. Štola je zakreslena na jedné z nejstarších dochovaných map jílovského revíru z roku 1718.

Není tedy vyloučeno, že těžařské společnosti pracující zde v 18. století, pokračovaly ve starém důlním díle, možná již z doby předhusické (nejslavnější období těžby, s velkým rozsahem důlních prací, bylo ve 14. století). Jmenována je v „Seznamu hor a cechů v obvodu královského horního úřadu v Jílovém“ v druhé polovině 18. století, asi roku 1762, v Česnavském (Česenském) horstvu, jak se tato oblast nazývala. Jisté je, že původní štola se později rozrostla v důlní dílo, jehož přesný rozsah ani historie nejsou známy.

Dále předkládáme některé zjistitelné údaje. Celková délka dosud známých chodeb je 280 m (z toho přístupno je 200 m). Profil chodeb je šikmý, odpovídající uložení hornin (metabazity), s mírným sklonem ve směru k řece Sázavě. Objem vytěženého materiálu z prostor, které jsou prozkoumány činí přibližně 1100 m3. Hlavní chodby mají sklon k ústí asi 6%. Pokud by těžební práce probíhaly středověkým způsobem ražení a vždy se pracovalo jen na jediném místě ražby, potom by práce na viditelném úseku dolu trvaly okolo 26 let.

Vytěžená zlatá ruda byla z dolu dopravována povozy na pravý břeh Sázavy, na Žampach, kde byly rudní mlýny a kde se také ruda vypírala. Pravděpodobně se i hlušina dostávala z větší části k uložení na pravý břeh řeky, i k úpravě cesty tímto údolím.

Přesnější zprávy z historie důlního díla, o výtěžnosti dolu ap. nejsou známy. Vzhledem k blízkosti dalších starých důlních prací zde ve stráni, není vyloučeno ani někdejší spojení dolu Josef s některou z nich.

Pět minut procházkou odtud roklí Kocour je další zajímavá technická památka – železniční viadukt (nejvyšší kamenný železniční most ve střední Evropě, výška 41,5 m).