Šternberský palác Praha - stálá expozice Staří mistři II

Šternberský palác uchovává od roku 1947 mistrovská díla Národní galerie Praha, jejíž předchůdkyně Obrazárna Společnosti vlasteneckých přátel umění zde sídlila již v 19. století.

Stavebníkem paláce byl říšský hrabě Václav Vojtěch ze Šternberka (1643⁠–⁠1708), který jako potomek jednoho z nejstarších šlechtických rodů patřil k nejmocnějším českým aristokratům. Roku 1690 koupil pozemek v sousedství pražského Arcibiskupského paláce. Na topograficky složité, k Jelenímu příkopu se prudce svažující parcele stál starší dům středověkého původu. Nový vlastník ihned začal s plánováním stavby rozlehlé rezidence, která se uskutečnila v letech 1699⁠–⁠1708 a jež se připisuje Giovannimu Battistovi Alliprandimu. V roce 1708, kdy stavebník zemřel, byla budova hotová jen částečně.

Palác byl do roku 1811 jako fideikomis v rodinném vlastnictví a sídlila v něm tehdy Společnost vlasteneckých přátel umění, která budovu prodala roku 1871. Několik let pak palác sloužil jako ústav pro duševně choré a od první světové války patřil armádě. Po druhé světové válce se stal sídlem nově konstituované Národní galerie. Výstavní sály zdobí původní barokní nástěnné a nástropní malby.

Zahrada je zbudována při hraně Jeleního příkopu a navazuje na západní průčelí Šternberského paláce. V zahradě je umístěna řada soch z 20. století. Najdete zde díla Jana Štursy, Vincence Makovského, Břetislava Bendy nebo Josefa Kaplického. Jednou z dominant zahrady je také žulový bazének, v jehož středu je umístěna plastika Čápa Jana Laudy.

Do zahrady se vstupuje po průchodu Šternberským palácem a jeho nádvořím. Návštěvníkům se otevírá na začátku května a je otevřeno do konce září. Navštívit ji můžete v otevírací době paláce.