V Jílovém u Prahy ve středních Čechách našlo svůj domov Regionální muzeum se specializací na zlato.
Muzeum sídlí v areálu domu Mince, který po nějakou dobu vlastnil i známý alchymista Edvard Kelley, a návštěvníci se tady mohou těšit na sbírku rozdělenou do úseků historie, přírodo-geologického úseku a fotoarchivu.
Historie
Jílovské muzeum je příspěvkovou organizací Středočeského kraje. Sídlí v areálu domu Mince, který je prohlášen od roku 1958 za kulturní památku. Ve středověku zde sídlil královský horní úřad a dům vlastnil na krátkou dobu alchymista Edward Kelley. Prošel složitým stavebním vývojem.
Ve druhé pol. 19. století v budově město zřídilo školu, která zde fungovala do roku 1958, kdy budovu získalo muzeum ke svému trvalému užívání. V letech 1977–1986 proběhla generální rekonstrukce budovy a adaptace prostor pro muzejnické účely. V této podobě s malými úpravami slouží dodnes.
Muzeum spravuje také naučnou stezku Jílovské zlaté doly, která vede z centra města ke zlatonosným štolám, které jsou taktéž ve správě muzea.
Prvopočátky „muzejnictví“ na Jílovsku můžeme datovat do roku 1865, kdy místní právník Emanuel Koliha vydal knihu o historii Jílového s názvem „Jílové, královské zlatohorní město“, která velice zaujala Leopolda Čiháka, pozdějšího zakladatele a prvního správce městského muzea a vyvolala u něj vášnivý zájem o historii svého městečka. V sedmdesátých letech 19. století našel Leopold Čihák první předměty, které se později spolu s dalšími staly základem městské muzejní sbírky. Sbírka tehdy čítala něco přes 400 trojrozměrných předmětů a několik set listin. Stalo se tak 28. prosince 1891, kdy městské zastupitelstvo přijalo sbírky od L . Čiháka, vyhradilo jim jednu malou místnost v domě Mince a vydalo provolání o sběru památek pro muzeum. Pouhé čtyři roky po založení se muzeum výrazně zúčastnilo Národopisné výstavy českoslovanské, kde prezentovalo jak zapůjčené exponáty, tak předměty z muzejních sbírek týkající se historie Jílového a okolí. Leopold Čihák vedl a spravoval městské muzeum úspěšně až do své smrti v roce 1915.
Po tomto roce, až do roku 1930, kdy se angažovaným občanům ze Spolku rodáků města Jílového podařilo založit Spolek okresního muzea, správa muzea upadala. 24. ledna 1931 převzal Spolek správu sbírek od města a z muzea se stalo muzeum okresní pro tehdejší jílovský okres, který byl zřízen v roce 1849. Předsedou muzejního spolku se stal Václav Čihák, syn Leopolda Čiháka. O sbírky se staral další syn Leopolda, Jan.
V roce 1950 byl Spolek rozpuštěn a sbírky se staly opět městským majetkem. Od tohoto roku se muzeum nazývá Okresní vlastivědné muzeum a funguje díky dobrovolníkům, kteří se výrazně angažovali již od založení Spolku: Olze Barvířové, Janu Skrétovi (vnuk L. Čiháka a předseda Spolku rodáků města Jílového), jílovskému faráři Stanislavu Gabrielovi, Václavu Kopeckému (kronikář města) a dalším. Muzeum se začíná více specializovat na zlato díky snaze o obnovu těžby zlata v okolí Jílového a stává se „Muzeem těžby a zpracování zlata na Jílovsku“.
V roce 1962 byl zvolen první oficiální ředitel, pan Miloš Zárybnický. V tu dobu se již muzeum nachází v uvolněném domě Mince na náměstí a začíná se plánovat generální rekonstrukce prostor. Sbírky muzea a muzejní budova mění majitele z města na Okresní národní výbor Praha-západ a ten v roce 1978 změní název muzea na „Okresní muzeum s působností v okrese Praha-západ se specializací na zlato v České republice“. K 1. lednu 1991 se mění název ještě jednou na „Regionální muzeum se specializací na zlato v ČR“. Od 1. ledna 2003 je muzeum příspěvkovou organizací Středočeského kraje. Podle zápisů z Valné hromady Spolku pro okresní muzeum z roku 1941 vyplývá, že v muzeu již v této době fungovalo několik samostatných sbírek pod svými správci z řad dobrovolníků: muzejní knihovna, fotografie, přírodopis, archeologie a numizmatika, tisky, hodiny a drobné nástroje, hornictví a jako poslední sbírka výstřižků.
V současné době se muzeum specializuje se zejména na těžbu a zpracování zlata, kterému je věnována nejrozsáhlejší ze stálých expozic. Další expozice se věnují například historii benediktinského kláštera na Ostrově u Davle nebo oblíbenému místnímu fenoménu, trampingu v Posázaví. Provozuje také tři nedaleké historické štoly, kde se v minulosti těžilo zlato.
Jílovské muzejní sbírky se dělí do tří větších celků s jednotlivými složkami (podsbírkami). Úsek historie, který obsahuje depozitáře trojrozměrných předmětů, muzejní knihovnu a muzejní archiv písemností, Přírodo-geologický úsek a Fotoarchiv. Vzhledem k nedostatku prostor a financí naše muzeum neprovozuje restaurátorskou, konzervátorskou ani preparátorskou dílnu. Výhledově připravujeme vytvořit muzejní badatelnu, kde by informace z muzea byly dostupné na jednom místě.
Expozice:
Historie těžby a zpracování zlata
Zlato provází lidstvo od počátků, kdy se naučilo používat kovy. Zlato má vyjímečné postavení vzhledem k snadnému zpracování, vzácnosti i své kráse. V neposlední řadě i díky svým jedinečným vlastnostem, jakou je jeho chemická stálost (nekoroduje), kujnost a v posledních 100 letech i velmi dobrá elektrická vodivost. Jílovské muzeum se systematicky a komplexně věnuje významu zlata u nás, ve světě i v mnoha odvětvích lidské činnosti.
Jílovský zlatonosný revír lze podle historických zpráv a rozsahu starých prací považovat za nejvýznamnější zlatonosný revír v Česku. Jílovské muzeum ve své expozici zlata umožňuje návštěvníkům nahlédnout na zlato u nás i ve světě z mnoha různých úhlů.
Úvodní část expozice je věnována výskytu zlata v přírodě a jeho použití v lidském životě. Poté se můžete seznámit s jednotlivými oblastmi těžby zlata u nás, se středověkými hornickými pomůckami, s rýžováním pomocí pánví (v letních měsících si rýžování můžete na nádvoří muzea i vyzkoušet), můžete si prohlédnout i výstavu hornin a minerálů, které mají vztah ke zlatu, historické dokumenty a staré mapy, zlaté mince, památky na dolování v Jílovém.
Zajímavé a názorné jsou dřevěné modely, např. žentouru nebo jílovské úpravny zlata z počátku 18. století. Poslední část expozice se zabývá současností – získáváním zlata pomocí recyklace; k vidění je zde skleněná aparatura na zpracování odpadů s obsahy drahých kovů.
Věděli jste, že zlatá cihla velikosti litrové krabice mléka váží přes 19 kg? A že v každém mobilu a počítači jsou zlaté kontakty? Že budovu Karolina věnoval Univerzitě Karlově Jan Rotlev, který zbohatl těžbou jílovského zlata? A že budovu, ve které sídlí muzeum, vlastnil i dvorní alchymista Rudolfa II. Eduard Kelley? V expozici zlata se dozvíte i jiné zajímavosti.
Ora et labora
Ve sklepních prostorách muzea je umístěna archeologická expozice Ora et labora (Modli se a pracuj), která je věnovaná benediktinskému klášteru Stětí sv. Jana Křtitele na Ostrově u Davle založenému v roce 999, nejstarší historii Jílovska a zaniklému středověkému osídlení na Hradišťku u Davle. Návštěvníci si mohou prohlédnout 3D vizualizaci možné podoby kláštera v jednotlivých vývojových etapách. Dále 3D projekce ukazuje středověký vzhled zaniklého města nad soutokem Vltavy a Sázavy v místě dnes zvaném Sekanka, které je tradičně s Ostrovským klášterem spojováno. V expozici návštěvníci také spatří rekonstrukci klášterního skriptoria, interiér středověkého venkovského domu nebo model sídliště na Sekance v období 13. století. Součástí expozice je také nová naučná stezka ze Sekanky na Ostrov a ke kostelu sv. Kiliána v Davli, který byl historicky součástí širšího klášterního komplexu.Je na ní 10 informačních panelů, které seznámí návštěvníka s historií, podobou a výsledky archeologických průzkumů na jednotlivých lokalitách. Součástí každého panelu je velkoplošný snímek s vizualizací, který ukazuje, jaký pohled se v tomto místě návštěvníkovi naskytl před staletími.
Benediktinský klášter sv. Jana Křtitele na Ostrově u Davle je třetím nejstarším řeholním domem v Čechách a druhým mužským konventem založeným pouhé 2 roky po nejstarším mužském klášteře na Břevnově. Klášter se nacházel na ostrově uprostřed Vltavy, nedaleko soutoku Sázavy s Vltavou. Do začátku 13. století benediktinský klášter sv. Jana Křtitele na Ostrově či krátce Ostrovský klášter patřil mezi největší pozemkové vlastníky v zemi a stál za osidlováním a rozvojem dolního Posázaví a středního Povltaví. Od 2. čtvrtiny 12. století až do poloviny 13. století vyráběla dílna Ostrovského kláštera reliéfně zdobené i nezdobené podlahové dlaždice a obkládací desky z pálené hlíny. Klášter byl také střediskem vzdělanosti a umělecké tvorby. Vzniká zde jedna z nejkrásnějších iluminovaných knih raného středověku – Ostrovský žaltář.
Úlohu kláštera jako významné architektonické dominanty dokumentují výsledky archeologických výzkumů, díky nimž známe jak jeho románskou podobu, tak následující vrcholně gotickou přestavbu před jeho zničením husity roku 1420.
Zaniklé středověké sídliště na Hradišťku u Davle - Po polovině 13. století vyrůstá na skalnaté ostrožně nad soutokem Sázavy s Vltavou sídliště městského typu, založené na pravidelném půdorysu okolo hektarového tržiště, kterým zároveň prochází cesta spojující městečko s klášterem. Více než 60 pozemkových parcel s obytnými domy vytváří stavební podobu ekonomického centra kraje, městečka řemeslníků – kovářů, hrnčířů, slévačů i soukeníků, ale i obchodníků a směnárníků. Určité vazby má sídliště jistě i na hornický ruch v okolní krajině, kde se začíná dolovat a rýžovat zlato.
Místo je opevněno příkopy a hliněnými valy, ty však brzo nedostačují a na jejich místě se v 60. – 70. letech začíná budovat kamenná hradba. Ta ale již nebyla dokončena. Roku 1278 je osídlení v poloze dnes zvané Sekanka zničeno při braniborském vpádu, který následuje po smrti krále Přemysla Otakara II. na Moravském Poli.
U založení sídliště na Sekance patrně stál Ostrovský klášter, lze ale hypoteticky uvažovat i o možnosti královské účasti, kterou by centrální panovnická moc získala významný opěrný bod v krajině, později známe jako zlatá pokladnice českého království.
Tramping stále žije!
Královské zlatohorní město Jílové u Prahy je bránou do dolního Posázaví, které je jednou z kolébek trampingu. V jílovském muzeu, které se specializuje přednostně na zlato, právě z toho důvodu vznikl projekt nové expozice, která nabídne řadu možností, jak atraktivně prezentovat veřejnosti historii i současnost trampingu.
Návštěvníci si tak mohou v rámci prohlídky posedět na verandě stylového srubu s vyhlídkou na řeku Vltavu, pročíst si tematické časopisy, prohlédnout si interiér chaty a nechybí zde ani kadibudka – nezbytná to výbava osadních obydlí. Znalci trampských osad si užijí velkou interaktivní mapu s jejich popisy a fotografiemi. Možná si tam někdo najde i tu svoji.
Z vystavených exponátů jistě zaujme např. originální klobouk Gézi Včeličky, na němž si zaznamenával exotické země, které při svých cestách navštívil, nebo kytara Jarky Mottla a Tonyho Linharta. Dále zde návštěvníci uvidí poháry ze sportovních utkání, např. z mistrovství hokeje z roku 1935. Nezapomínáme ani na humor. Na dotykové obrazovce se mohou návštěvníci pobavit při prohlížení trampských vtipů a povídek. Za zmínku jistě stojí nejstarší dochovaný vtip z roku 1925. Unavený návštěvník může posedět u osadního ohně a pustit si táborové hudební hity dle vlastního výběru. Zvídavé děti si mohou vyzkoušet, jak virtuálně sbalit tornu či uvařit guláš. Expozice trampingu je věnována hudební legendě Tonymu Linhartovi, který měl muzeum v Jílovém rád a každoročně vystupoval na Muzejním potlachu. Po jeho smrti přešla část pozůstalosti do sbírek muzea a jeho osobní předměty budou mít v nové expozici své čestné místo.
Slavnostní otevření proběhlo v sobotu 18. 3.2023 ve 14:00 za účasti kapely Pacifik a dalších významných osobností českého trampingu.
Nebude chybět ani humor v podobě krátkodobé panelové výstavy trampských vtipů v parku před muzeem.
Těšíme se na Vaši návštěvu!
