Památník malíře Mikoláše Alše a loutkáře Matěje Kopeckého se nachází v Alšově rodném domku nedaleko náměstí. V památníku se seznámíte se životem a dílem malíře Mikoláše Alše a loutkáře Matěje Kopeckého.
Historie domku
Chaloupku na stráni nad říčkou Lomnice vystavěl roku 1803 Jan Famfule. 18. listopadu 1852 se zde narodil Mikoláš Aleš a prožil ve skromných poměrech radostné a slunné dětství. V roce 1907 domek vyhořel a až roku 1937 byl na spáleništi domek obnoven podle návrhu architekta Kouly, jako výsledek práce mirotického okrašlovacího spolku. Dnešní definitivní podobu získal domek při úpravě v roce 1952, když byl nově adaptován jako „Památník“ k oslavám 100. výročí narození Mikoláše Alše. Od roku 1990 zde je umístěna také expozice loutkáře Matěje Kopeckého.
Mikoláš Aleš
Mikoláš Aleš se narodil jako třetí syn rodiny Alšů v Miroticích 18. listopadu 1852.
Alšovo dílo převážně čerpá z národních a slovanských dějin a ze života lidu své doby. Vytvořil celkem na 8000 nejrůznějších kreseb, náčrtů, kartonů, ilustrací a asi 65 olejomaleb. Byl malířem, kreslířem, ilustrátorem i jevištním a kostýmním výtvarníkem. Patřil ke generaci výtvarníků Národního divadla.
Jeho velký význam tkví v ilustraci lidových českých a moravských písní, z nichž vznikl známý a velmi populární Alšův Špalíček národních písní a říkadel, vydaný poprvé roku 1906. Kreslil i obrázky do snářů, lidových kalendářů aj. Ilustroval množství dětských knížek, např. Domov, Pohádky, Rok nas vsi, Slabikář, Staré pověsti české, cyklus pohádkových balad Ladislava Quise Hloupý Honza aj.
Matěj Kopecký
Loutkář Matěj Kopecký byl významnou postavou českého loutkového divadla a ačkoli není Mirotickým rodákem, strávil zde čtyřicet let svého života. Matěj Kopecký se na základě mnohých upřesňujících studií (zejména Jana Tomana) narodil v Libčanech na Královéhradecku, a to 24. února. 1775. Jeho otec se jmenoval Joanes a matka Anna-Marie Elisabetha, Matěj označen jako dítě potulného kejklíře. V roce 1791 kupuje rodina chalupu v Lažanech. V roce 1808 byla tato chalupa prodána.
V roce 1795 se Matěj Kopecký v Miroticích oženil s Rozálií Holzäpfelovou. Manželé bydleli u Rozárčiných rodičů, nedaleko kostela sv. Jiljí, kde byli oddáni. Ve dvaadvaceti letech se stal Matěj mirotickým měšťanem - jeho tchán mu totiž přepsal polovinu domku (Rybářská ul. čp. 112 -chalupa Kvíčalovská). V roce 1798 byl povolán na vojnu a stal se pěšákem píseckého regimentu a byl propuštěn až někdy před r. 1809. Je možné, že se v té době účastnil i několika bitev. Před oficiálním provozováním loutkářství vystřídal celou řadu profesí: hodinář, kramář, obchodník s knoflíky a velbloudí srstí, cestář, až konečně r. 1818 profese komediantská (i když tu provozoval již dříve).
V srpnu tohoto roku mu byla Krajským úřadem v Písku povolena optická a mechanická představení. V té době čekala jeho žena patnácté dítě, i když jen šest se jich dožilo dospělosti. Loutkoherectví s spolu s Matějem Kopeckým věnovali i jeho synové Josef, Václav a Antonín. V roce 1836 opustil Matěj Kopecký Mirotice do pošumavského Přečína. Jeho děti však v Miroticích zůstaly. Jeho žena zemřela v r. 1841 a je pochována v Miroticích. Ze zprávy Josefa Václava Friče, který byl osobně přítomen Kopeckého provedení hry Dokotor Faust, můžeme odvodit, že se ve čyřicátých letech devatenáctého století Matěj Kopecký těšil již určité popularitě. Ve svých dvaasedmdesáti letech se Matěj Kopecký ocitl v Kolodějích nad Lužnicí, kde v r. 1847 zemřel. V Kolodějích měl Matěj Kopecký svého přítele Václava Šonku, s jehož dcerou se oženil jeho nejmladší syn Antonín. U Václava Šonky prožil Matěj Kopecký poslední týdny svého života. V úmrtní knize napsáno, že to byl "komediant z Mirotic, vdovec a žebrák".
Pohřben byl v Týně nad Vltavou. Přesné místo je neznámo, ale v r. 1905 mu byl odhalen pomník u boční stěny kostelíka sv. Víta. V roce 1927 byl do pomníku vsazen reliéf, který vytvořil Jaroslav Vojna mladší, akademický malíř, podle portrétní kresby Mikoláše Alše. Později, v r. 1947, byl vytvořen díky sbírce českých loutkářů pomník v Kolodějích nad Lužnicí, v zámeckém parku. Autorem jeho návrhu je ak. sochař Jan Jiříkovský, realizace v ateliéru sochaře O. Velínského. V souvislost s výstavbou Orlické přehrady se přestěhoval na místo někdejší panské hospody. Po jeho smrti nechal v roce 1862 syn Václav sepsat všechny jeho loutkohry. V té době se kamarádil s Mikolášem Alšem a ten pro něho nakreslil ke Kopeckého hrám malé obrázky. Na tradici loutkářství navazují Mirotice již tradičním „Mirotickým setkáním loutek a hudby“.
