Jediné muzeum svého druhu ve střední Evropě s interaktivní expozicí. Většinu exponátů lze prakticky zkoušet. Součástí je i expozice o historii obce a krátkodobé zajímavé výstavy.
Malé máslovické muzeum másla je jediné svého druhu ve střední Evropě. Není však jediné na světě. Existuje podobné muzeum v Irsku ve městě Cork, které se však zabývá hlavně irským máslem.
Malé máslovické muzeum másla má interaktivní expozici, která nabízí různé druhy máselnic, odstředivek, formiček na máslo, máslenek na servírování másla a další předměty, související s domácí výrobou másla. Vystavena je zde také ojedinilá kolekce obalů na máslo. Většinu exponátů lze prakticky zkoušet.
Součástí je i expozice o historii obce a krátkodobé zajímavé výstavy. Pro děti jsou k zakoupení pracovní listy. Muzeum je bezbariérové, vhodné i pro návštěvníky se zrakovým postižením (pracovní listy jsou k dispozici i v Braillově písmu).
Muzeum vzniklo v roce 1997 z iniciativy Ing. Vladimíry Sýkorové díky pochopení obecního zastupitelstva na náklad obce s finančním přispěním nadace Open Society Fund Praha a vládního Programu obnovy venkova a za odborné i materiální pomoci Zemědělského muzea (pracoviště zámek Kačina) a Klubu sběratelů kuriozit. Od svého vzniku přivítalo a potěšilo nemalé množství tuzemských i zahraničních návštěvníků a získalo i několikeré uznání odborné a laické veřejnosti.
Pravidelné akce
Nejoblíbenější akcí je stloukání másla, které se koná vždy na jaře (nejčastěji v dubnu, v rámci programu turistického pochodu Máslovická šlápota aneb Šlapeme do Máslovic stloukat máslo) a na podzim (v září na Posvícenském vinobraní).
Již tradičně v době adventu (od roku 2000) je k vidění betlém vyrobený celý z másla. Autorkou byla po celých deset let paní Šárka Havlíčková. V roce 2003 byly betlémy dva. Jeden vyrobily samostatně máslovické děti a byl vystaven i na výstavišti v Lysé n. Labem. Od roku 2009 do roku 2013 vedla paní Šárka Havlíčková dílnu na výrobu betlému a byla autorkou i několika centrálních figurek. Další části betlému jsou dílem účastníků tvořivé dílny. Od roku 2014 vedou dílnu manželé Švarcovi z Máslovic. Betlém z másla je v muzeu k vidění vždy od začátku adventu do poslední neděle v lednu.
V listopadu se v sále nově zrekonstruované Hospody koná tvořivá dílna „Vyrábíme betlém z másla“. Pod vedením již zkušených manželů Švarcových návštěvníci vyrábějí figurky dle vlastní inspirace do betlému. Jejich výtvory se stanou součástí betlému na celé dva měsíce. Účastníci dílny mají pak nárok na jeden vstup do muzea zdarma, aby se mohli podívat na vytvořený betlém.
Průvodce expozicí
V muzeu se dozvíte, jak se máslo vyrábělo podomácky v selském hospodářství. Domácká výroba byla jedinou formou výroby másla až do konce 19. století. Teprve vynález odstředivky v roce 1872 umožnil postupné zavádění průmyslové výroby. Základem výroby másla je mléko. Získávalo se ručním dojením krav, při němž seděl dojič u boku krávy na stoličce a dojil do nádoby, zvané dížka (na Moravě hrotek). Nadojené mléko se cedilo přes síto a nalévalo do krajáčů, z nichž se pak na povrchu usazená smetana sbírala plochými naběračkami. Později se používaly k získávání smetany ruční odstředivky. Smetana se zpracovávala na máslo v máselnicích. Nejrozšířenějším typem máselnic byly tlučky neboli tlukačky, v nichž se smetana tloukla plochým děrovaným tloukem. Jiným typem máselnic byly máselnice kolíbavé nebo houpavé, vybavené uvnitř děrovanou přepážkou, na kterou smetana při houpání máselnice narážela a těmito nárazy se utloukla na máslo. Časté byly také máselnice soudkové nebo bubnové, buď s otáčivým soudkem, v nichž se smetana při otáčení soudku tloukla na máslo nárazy na děrované lišty, trčící ze stěn do prostoru máselnice, nebo s pevným soudkem, vybaveným uvnitř tlukadlem nebo šroubovicí poháněnou klikou. Nejprimitivnější máselnice byly máselnice kvedlačkové, v nichž se smetana vrtila primitivní kvedlačkou. Z nich se vyvinuly máselnice třepadlové s rámovými neb s křídlovými třepadly.
Vedlejším produktem při výrobě másla je podmáslí. Aby bylo máslo dokonale zbavené zbytku podmáslí, po utlučení se hnětlo. Malá hrouda se hnětla v rukách, velká na hnětacím prkénku pomocí rýhovaného válečku, zvaného trdlo. Při hnětení se prolévalo vodou. Vyhnětené máslo se formovalo do ozdobných dřevěných formiček, nebo se zdobilo ozdobnými válečky a pečetítky.
Máslo se uchovávalo v keramických máslenkách se skleněnou nádobou na máslo uvnitř, kolem které se nalévalo trochu vody, aby se máslo odpařováním vody ochlazovalo a tím udrželo déle čerstvé. Různě zdobené máslenky pak sloužily a stále slouží k servírování másla.
