Vezmete za kliku a před vámi se otevře tajuplná chodba plná obrázků. Branou věcí vstupujete do pestrého světa Jana Amose Komenského, noříte se do hlubin poznání a lidského vědění a odejte odtud jiní, než jste přišli.
Místo, kde se Jan Amos Komenský narodil, není tak úplně přesně známo. Byl to Uherský Brod, Nivnice nebo Komňa. Tak nebo tak, v Uherském Brodě vyrostl a Moravu už navždy považoval za svou vlast a domov, přestože procestoval celou Evropu. A právě doma, v Uherském Brodě, najdete velkolepou expozici, která mapuje jeho život i všechnu práci, kterou vykonal ve prospěch lidstva, vědění a poznání. A vy právě stojíte na jejím okraji.
Expozice:
NA JEVIŠTI SVĚTA. Jan Amos Komenský a jeho doba
Stálá expozice věnovaná životu a dílu Jana Amose Komenského byla slavnostně otevřena dne 28. března 2022, a to u příležitosti 430. výročí jeho narození. Novou Komenského expozicí vyvrcholil proces přebudování prostor muzea do podoby, která odpovídá aktuálním muzejním trendům, poskytuje návštěvníkům větší komfort a hovoří soudobým jazykem.
V celkem pěti částech představuje expozice Komenského dobu a jeho místo v tehdejší společnosti, ale rovněž jeho dílo, skrze které se lze zamýšlet nad nadčasovými otázkami, jež si stále klademe.
A) ŽIVOT KOMENSKÉHO
Úvodní sál expozice je věnován životu Komenského s důrazem na společenský kontext 16. a 17. století. Návštěvníci jím mohou kráčet s Komenským a v celkem devíti zastaveních (tématech), od rudolfinské Prahy až po Amsterodam zlatého věku Nizozemska, projít s Janem Amosem dobu studií, začátků jeho dráhy pedagoga, nelehké období po bitvě na Bílé hoře i dobu strávenou v exilu a mohou proniknout do jeho myšlení i rozhodování.
Informačně hutný sál je doplněn i bohatým obrazovým materiálem, který přibližuje dobové umění či představuje osobnosti, které hrály v Komenského životě důležitou roli, případně místa, kde pobýval. K vidění jsou i trojrozměrné předměty, interaktivním prvkem je pak dětská linka probíhající sálem.
B) LABYRINT SVĚTA A RÁJ SRDCE
Komenského životní putování se sice uzavřelo v Amsterodamu roku 1670, jeho dílo však žije v mnoha podobách dosud. A právě Komenského dílu, čítajícímu více než 250 titulů, se věnují následující tři části expozice.
Druhý expoziční sál vyplňuje trojrozměrný model města-světa, připraven dle kresby, jejímž autorem může být sám Komenský. V rámci unikátní audiovizuální projekce, kdy jsou pomocí UV mapování přímo na model promítány výjevy z Labyrintu, je ukázáno, že město sice na první pohled vypadá organizovaně a spořádaně, při bližším zkoumání ale vyvstává bezvýchodnost lidských osudů a Komenský se zamýšlí nad tím, skrze co vede cesta z labyrintu ven.
C) THEATRUM
Rovněž třetí část expozice nabízí prostor k hlubšímu poznání Komenského díla, byť opět prezentovaného multimediální formou. Sál s názvem Theatrum, tedy jakési expoziční divadlo, je pojmenován dle Komenského encyklopedického spisu Divadlo veškerenstva věcí (Theatrum universtitatis rerum). A je to právě tento raný rukopis Jana Amose, jenž posloužil jako námět promítaného filmu.
D) KOMENSKÝ TIŠTĚNÝ
Po dvou audiovizuálních projekcích se návštěvník vrací zpět do doby 17. století a ke Komenského tvorbě jako celku. Před vstup do čtvrté části, která je založena na knihách a jejich příbězích, autoři expozice umístili tiskařský lis, na němž si mohou návštěvníci vyzkoušet práci tiskaře a uvědomit si důležitost tohoto oboru pro Komenského dobu. Sál Komenský tištěný, rozčleněný do třech témat, pak připomíná, že za více jak půlstoletí vytvořil Jan Amos rozsáhlé a mnohovrstevné dílo. Zanechal po sobě díla filosofická, teologická, politická, pedagogická, historická i básnická.
Komenský pedagog se snažil najít účinnou metodu výchovy a vzdělávání. Komenský umělec slova využíval literaturu jako prostředek k oslovení veřejnosti, ale současně jako prostor pro vyrovnání se s osobními tragédiemi, jež ho v životě provázely. A konečně náležitost Komenského k Jednotě bratrské i hluboce zakořeněná víra v Boha tvoří východiska tématu Komenský filosof a teolog.
E) KOMENSKÝ ZOBRAZOVANÝ
Závěr je symbolicky věnován ne slovu, nýbrž obrazu. Poslední, pátá část expozice nese titul Komenský zobrazovaný a představuje proměny vizuálního ztvárnění Jana Amose od 17. století do současnosti.
Jelikož je Komenský snadno rozeznatelnou postavou, bývá umisťován na bankovky, známky, medaile i odznaky, stejně tak ale bývá terčem humorných karikatur. I to ale patří ke vnímání Komenského, moravského rodáka a Učitele národů, který se, přestože se mnohokrát poháněn okolnostmi své doby a činy klíčových hráčů 17. století ocitl sám na jevišti světa, nikdy nevzdal a bojoval za blaho své církve i národa.
INFORMATORIUM
Část navazující na expozici Stará škola nese název Informatorium, který je použit ve smyslu Komenského pojetí o něčem podávat výklad či vyučovat nebo dávat ponaučení. Celý prostor je pojat jako moderní výukový prostor, kde jsou podle moderních principů muzejní pedagogiky formou her a výkladů pořádány výukové programy, přednášky, videoprojekce a další ukázky z muzeologické činnosti. Tematicky jsou tyto programy zaměřeny zejména na návštěvníky z řad školní mládeže a je zde tak v praxi naplňována myšlenka Komenského o podpoře samostatného a aktivního přístupu k získávání vědomostí a rozvoji myšlení.
Levá část tohoto sálu odkazuje v sedmi nástěnných vitrínách opět na svět kolem nás, tentokrát na živou přírodu, která je zde prezentována ukázkami preparovaných zástupců pozemské živočišné říše. Na pravé straně sálu je devět nástěnných vitrín vyčleněno ukázkám historických školních pomůcek a výukových školních pomůcek používaných na počátku 20. století k názorným vyučovacím metodám.
,,Kdo nedbá, aby byl vyučován, toho budeš marně vyučovati, dokud u něho neprobudíš vřelý zájem o učení.“
STARÁ ŠKOLA
Expozice nazvaná Stará škola je postavena na záměru přiblížit návštěvníkům historii a vývoj v oblasti školní výuky na základě myšlenek Jana Amose Komenského, které byly formulovány již v úvodním slově ke zmíněné učebnici Orbis sensualium pictus:
„Hlavní při tom je předkládat věci smysly vnímatelné nejdříve smyslům, aby mohly být pochopeny … Neboť, nemůžeme ani jednat, ani mluvit moudře, jestliže dříve neporozumíme správně všemu, co máme činit nebo o čem máme mluvit. V rozumu pak nic není, co nebylo dříve ve smyslech. Pilně cvičit smysly ve správném chápání rozdílů mezi věcmi znamená klást základy veškeré moudrosti, vší moudré výmluvnosti a všem moudrým úkonům v životě.“
Centrální část expozice zaujímá mobiliář staré školy zahrnující školní lavice z období 2. poloviny 19. století až 1. poloviny 20. století, jehož součástí je také katedra a kabinetní skříň, v níž jsou uloženy fyzikální výukové školní pomůcky z téhož časového období. Po obvodu školní třídy je umístěno šest vitrín v podobě oken, v nichž je představena série vyobrazení a k nim náležejících textů z Komenského jazykové učebnice Orbis sensualium pictus.
Tři okna na levé straně školní třídy jsou věnována pojmu světa, v němž žijeme a který nás obklopuje a fyzikálním jevům jako je čas a světlo, které jsou nedílnou součástí tohoto světa. Jsou to abstraktní pojmy vnímané člověkem zejména za pomocí důmyslných, jím sestrojených přístrojů a pomůcek, které usnadňují lidským smyslům jejich vnímání a Komenským jsou přiblíženy v jeho jazykové učebnici prostřednictvím textů o světě, hodinách a optických sklech. Pro lepší názornost jsou u Komenského obrazových textů z Orbisu vystaveny v jednotlivých oknech trojrozměrné předměty, které pomáhají pochopit náš svět a planetu Zemi jako vesmírné těleso nebo časoměrné pomůcky k měření času (nástěnné, skříňkové a sluneční hodiny) či optické pomůcky (brýle, zrcadla, dalekohled a souprava Jaegerových optotypů).
Další tři okna na pravé straně třídy jsou věnována několika vybraným lidským činnostem lékařství, kovářství, tkalcovství, zpracování lnu a pojmu plátna. Je to výběr zcela konkrétních činností a pojmů, které byly již v době Komenského běžnou součástí lidského života a také častým prostředkem k obživě. A tak i proto zaujímají v jeho Orbisu tyto jím zmiňované pojmy jednu z hlavních součástí kapitoly o lidských činnostech. Jednotlivé obrazové texty jsou doplněny opět několika ukázkami trojrozměrných předmětů z lékařského prostředí, kovářských výrobků a nástrojů nebo pomůcek k výrobě i barvení plátna.
Celkový dojem z této expozice podtrhují také historické školní obrazy a názorné školní pomůcky umístěné mezi jednotlivými okny a po stěnách expozice školy. Jde o obrazový i trojrozměrný materiál, který vznikal na základě Komenského myšlenky názorné školní výuky. Tyto školní pomůcky však pocházejí až z pozdějšího období konce 19. – 1. poloviny 20. století a jsou tak jedním z příkladů snahy po názorném vyučování této doby.
STAROŽITNOSTI UHERSKOBRODSKA
Tematicky obsáhlá a podrobně členěná expozice přibližuje návštěvníkům a zejména zájemcům o regionální historii zaniklý způsob života měšťanských vrstev v Uherském Brodě i vesnický život v okolí města v období od 17. do 20. století. Expozice je členěna do dvou samostatných částí (historická a etnografická), které jsou provázány v jeden výstavní celek podávající tak zevrubný pohled na dřívější běžný život různých společenských vrstev na Moravském Slovácku. Tato výstava navazuje na starší expozici nazvanou Jubilejní výstava – 100 let muzea v Uherském Brodě, která byla veřejnosti zpřístupněna mezi léty 1998–2001, a současně představuje zájemci výběr z nejzajímavějších sbírkových předmětů Muzea J. A. Komenského nashromážděných v jeho sbírkách za více jak sto let existence této instituce. Autory ideového návrhu i projektu celé expozice jsou Alexandra Zpurná a Jan Gazdík. Projekčně byla tato dlouhodobá výstava připravena v průběhu let 2001–2002.
HISTORICKÉ SBÍRKY
K jedněm z nejstarších předmětů instalovaných v této expozici patří ukázky z historických sbírek se vztahem k městu Uherský Brod, mezi nimiž vynikají zejména dřevěná vyřezávaná soška Černého Janka z radniční věže připomínající dobu obléhání města kuruckými vojsky v roce 1704 (viz pověst O Černém Jankovi), původní korouhev z uherskobrodské radnice z roku 1725 nebo zlomek železné kované mříže z roku 1737 se znakem města zdobený liliemi. K představě o nejstarším městě a životě v něm pak mohou posloužit jak vystavený model historického města (zachycující podobu Uherského Brodu mezi léty 1643–1660), tak obrazy místního malíře Josefa Kočici, na nichž je zachycen historický pohled na město nebo zaniklá městská architektura. Obraz o nejstarším životě města je dokreslen cechovním a obecním mobiliářem, z něhož jsou nejzajímavější cechovní truhlice uherskobrodských zedníků a kameníků z roku 1670 a městská železná truhlice z 18. století se složitým zámkovým mechanismem.
militaria
Jednu z nejrozmanitějších vystavovaných sbírkových skupin této expozice tvoří militaria. K nejstarším předmětům této skupiny, které pocházejí již z 18. století, patří orientální jatagany, sekerky a šavle, které byly společně s šermířskou kuklou a kordem z 19. století darovány do sbírek muzea uherskobrodským rodákem Aloisem Schweigerem z jeho cest po světě. Oblibu a vážnost lovectví a honů tohoto století podtrhuje i pozoruhodná řemeslná práce – stojan na pušky s ukázkou loveckých a sportovních zbraní z druhé poloviny 19. století. Z tohoto období pochází i zásobnice na střelivo, jak kožené na sekané olovo, tak i rohovinové na střelný prach. Do roku 1875 spadá vznik Střeleckého spolku, z jehož majetku se v muzejních sbírkách dochoval vystavovaný spolkový prapor a střelecký terč. Ruční palné zbraně poloviny 19. století jsou zastoupeny pistolemi s perkusními a křesadlovými zámky. Jedním z posledních období, zahrnutým ve sbírce militarií, je doba panování císaře Františka Josefa I. (1848–1916) a jeho nástupce Karla I. (1916–1918). Tento časový úsek je prezentován ve výstavě chladnými zbraněmi – slavnostními šavlemi a kordy rakousko-uherských úředníků a důstojníků. K neméně zajímavým zde vystaveným předmětům patří i železný moždíř pocházející z daru městské rady, z něhož se o slavnostech Božího Těla vypalovaly salvy.
cínové předměty
Cínové předměty jsou ve výstavě většinou zastoupeny běžně užívanými nádobami získanými darem nebo koupí. Jsou to převážně předměty denní potřeby z 18. a 19. století používané ke stolování. Do období 18. století se řadí především ryté mísy, talíře, džbány, konvice a svícny, u nichž, pokud nejsou značeny, pouze silueta jejich vnějšího tvaru a povrchový dekor blíže charakterizují dobu, v níž vznikly. Časové období 19. století zastupují převážně různé drobné užitné předměty. Jejich provenience, Karlovy Vary, Jihlava, Slavkov, Praha, je na nich patrná ze značení výrobců. Menší část předmětů tvoří skupinu, u nichž nejsou určeny značky jejich výrobců nebo značení úplně chybí. Z historického hlediska je nejcennější cínové nádobí získané ze zámečku Obora z pozůstalosti po JUDr. Václavu hraběti z Kounic, které patří dobou svého vzniku (1733) k nejstarším ve vystavované části sbírky. Svým uměleckým zpracováním patří k nejzajímavějším rovněž zde vystavená kropenka a konvice. Rozvoj industrializace v druhé polovině 19. století vedl v užívání cínového materiálu k jeho pozvolnému potlačení a nahrazení různými druhy levnějších slitin. Toto období je mezi těmito exponáty zastoupeno ukázkou historizujícího kalamáře se svícnem a konvicemi s dřevěnou montáží.
výrobky ze skla
Podobně jako cín jsou v expozici prezentovány také výrobky ze skla. Z celkového pohledu se jedná o předměty z 18. až 20. století. Mezi nejstarší patří číšky z mléčného skla, na kterých je provedena jak barevná emailová malba květin a postav, tak i zlatá malba siluetová. Další zajímavou ukázkou práce sklářů 18. století je i korbel s rostlinnou malbou a cínovou montáží. 19. století je zde prezentováno nejpočetnější skupinou. Nástup historizujícího romantismu 2. poloviny 19. století je zastoupen širokou škálou slavného zlatého rubínu, červeného skla taveného zlatem. Jsou to hlavně číšky a poháry opatřené malbou nebo vrstvené a probrušované. Náměty byly zpočátku církevního charakteru, ale se vzrůstající oblibou návštěv známých míst se začaly vyskytovat i pohledy na města a nejvýznamnější lázeňská letoviska. Jako upomínkové předměty se objevují i ryté křišťálové korbely s rostlinnou nebo loveckou tematikou doplněné na víku barevnou emailovou malbou. Konec 19. století se nese ve znamení barevných, pestře plasticky zdobených tvarů váz, spodních částí petrolejových lamp, dóz a konviček. Zajímavou kombinaci dvou materiálů zastupuje korbel, kde je zelené sklo vyfouknuto do předem připravené kovové konstrukce. Vystavovaný soubor historického skla je uzavřen výrobky první čtvrtiny 20. století, kdy se podařilo muzeu získat velkou část vývozní produkce sklárny Zahn & Göpfert z nedaleké Květné.
měšťanská domácnost
Měšťanský životní styl přelomu 19. a 20. století a život této společenské vrstvy v Uherském Brodě přibližuje výběr předmětů ze sbírek měšťanské domácnosti a instalace měšťanského přijímacího salonu ze stejného období. Textilie jsou zastoupeny tylovým šálem, kašmírovým přehozem s třásněmi, mantilou z černého tylu a hedvábnou zástěrou. Z galanterních doplňků jsou zde rohovinové hřebeny do vlasů, spony na šaty, dlouhé kovové a skleněné jehlice do dámských klobouků, dámské brýle – tzv. lorňony. Mezi zajímavé předměty patří kolekce dámami vyráběných šperků z vlasů pocházející z první poloviny 19. století. Ze stejného období pochází také malý dámský lístkový památník. Hojně jsou zastoupeny předměty používané při ručních pracích, ať už se jedná o samostatné kusy, jako např. slonovinové schránky na jehly nebo bohatě zdobenou kazetu na šití. Tyto šicí potřeby byly často využívány při vyšívání vzorníků, dámských kabelek – tzv. pompadurek, pouzder na cigára a dalších. Pomocným materiálem pro výšivku byl barevný korálek. Psací potřeby jsou zastoupeny malým dámským kalamářem z porcelánu a mosaznými pečetidly. Lékařské nástroje měšťanské domácnosti 19. století demonstruje neúplná mechanická pomůcka na pouštění žilou v koženém pouzdře.
Ve výstavě instalovaný přijímací salon byl nedílnou součástí měšťanské domácnosti 19. století. Většinou se jednalo o nejprostornější místnost z celého bytu, která byla po většinu roku rodině uzavřena. Tento pokoj zpravidla otevíraly jen několikrát do roka různé společenské události v rodině, jako např. křtiny, svatby nebo přijímání výjimečných hostů. Pro dámskou část rodiny 19. století bylo takové posezení jedním z mála způsobů zábavy, při které se odbývaly i ruční práce na výbavách dcer. Salon se většinou vybavoval pohodlným čalouněným nábytkem, který byl v době neužívání přikryt ochrannými potahy. Celé místnosti dominovala velká prosklená skříň se zrcadly, tzv. skleník, ve kterém byly podle společenského postavení rodiny vystaveny nejlepší kusy ze skla, porcelánu nebo stříbra. U stolu nechyběla pohovka s opěradly, tzv. sofa, a křeslo. Při stěnách bylo zpravidla rozmístěno několik židlí. Nad malým stolkem se sloupkovými hodinami visely portréty předků, na které si měšťanská společnost velmi potrpěla. Centrální osvětlení místnosti zajišťoval kovový, bohatě zdobený stahovací lustr na svíčky, u dražších provedení s ručně malovanou keramickou montáží. S rozšířením elektřiny na konci 19. století dochází k odstranění všech petrolejových lamp a svíčky v lustru jsou nahrazeny žárovkami. Ve výbavě měšťanského přijímacího salonu nesměl chybět ani hudební nástroj, nejčastěji klavír, na kterém se paní domu při společenských večerech nechávala slyšet. Jako senzační reprodukční novinka se na konci 19. století objevuje Edisonův fonograf, který je na počátku 20. století nahrazen gramofonem v bohatě zdobených skříních s velkými zvukovými troubami.
Uherskobrodské cechy
Práci a obživu středních měšťanských vrstev přibližuje rozsáhlý komplex vystavovaných předmětů vztahujících se k uherskobrodským cechům, živnostenským společenstvům, městskému řemeslu a obchodu. Zde jsou zastoupeny převážně ukázky výrobků a polotovarů menších řemeslnických živnostníků a výběr z vývěsních reklamních štítů uherskobrodských řemeslníků a obchodníků. Z řemesel jsou zde představovány především: barvířství, voskařství, zámečnictví houslařství, hodinářství a kamnářství.
Technicky zajímavé předměty
Celá historická část expozice je doplněna ukázkami technicky zajímavých předmětů (hudební přístroje jako polyfon, chordefon, psací stroje nezvyklé konstrukce, první uherskobrodský promítací přístroj, zeměměřičský teodolit atd.) a ukázkami šlechtického nábytkového mobiliáře z 18. a 19. století získanými převážně z majetkové pozůstalosti po hraběcí rodině Kouniců, včetně vystavovaných obrazů barokního holandského malíře Hamiltona a obrazů J. Klíra, přítele a osobního portrétisty této rodiny.
ETNOGRAFICKÉ SBÍRKY
Další neméně obsáhlou součást expozice tvoří výběr vystavovaných předmětů z etnografických sbírek muzea. Tato část přibližuje návštěvníkům nejen dnes již zapomenutý způsob života vesnického obyvatelstva na Moravském Slovácku, ale také sváteční i běžnou činnost spojenou s někdejší zábavou, zemědělskou a řemeslnou prací na vesnici. Někdejší obživu vesnického obyvatelstva na Uherskobrodsku přibližuje instalovaná hrnčířská dílna včetně hrnčířského kruhu s ukázkami keramických výrobků a jejich polotovarů. Zemědělské polní a řemeslné práce přibližují ukázky rozmanitých pracovních nástrojů a nářadí používaných na vesnici při práci na poli a v řemeslnických dílnách (hrábě, vidle, cepy, strouhací stolice, máselnice atd.). Vedle těchto předmětů je zde představen i výběr z kolekce historických krojových kompletů včetně jejich součástek (mužský kroj z Vlčnova, ženský smuteční kroj z Nivnice, kroj svatebního páru ze Strání a dětské oděvy), krojové šátky, koutní a úvodní plachty, obuv a opasky k lidovým krojům. Každodenní běžný život na vesnici přibližuje kompletní mobiliář instalované vesnické jizby z přelomu 19. a 20. století. Lidové umění je prezentováno především obrazy s lidovou tematikou, malovanými obrázky na skle, lidovou plastikou a dřevořezbou a v neposlední řadě také ukázkami podomácku vyrobených hudebních nástrojů.
UHERSKÝ BROD V PROMĚNÁCH ČASU
Svým rozsahem nevelká expozice dějin města s názvem Uherský Brod v proměnách času vznikla se záměrem přiblížit návštěvníkům nejvýznamnější události a dějinné okamžiky z bohaté historie Uherského Brodu. Obsahově je rozdělena do devíti tematických celků:
1. Od trhové osady ke královskému městu
2. Obecní samospráva města
3. Uherský Brod město poddanské
4. Cechy a cechovní zřízení
5. Církevní dějiny města
6. Od počátků občanské společnosti ke konci monarchie
7. Uherský Brod v období první republiky
8. Německá okupace města
9. Cestou k modernímu městu
Úvodní celek je věnován středověkým dějinám města. Uherský Brod je v něm představen jako prvotní celní stanice s hrazenou osadou a popisuje lokalitu, na níž později vzniklo královské město Uherský Brod, založené v druhé polovině 13. století českým panovníkem Přemyslem Otakarem II. Další části expozice přibližují Uherský Brod jako město vrchnostenské pod vládou šlechtického rodu pánů z Kunovic (1506–1611) a rodu pánů z Kounic (1611–1848). Současně expozice pojednává o vývoji obecní samosprávy a zdejšího cechovního zřízení. Podstatná část je věnována i církevnímu životu, včetně historie kostelů v Uherském Brodě. Moderní dějiny města 19. a 20. století přibližuje bohatý fotografický matriál doprovázený výkladovými texty. Obsah expozice zaujme řadou nově pořízených faksimilií archivních listinných i knižních dokumentů, jsou jimi například privilegium Přemysla Otakara II. z roku 1272 stvrzující městská práva, ilustrované městské knihy vinic (tzv. knihy horenské) z 16. století nebo cechovní kniha mistrů z let 1755–1877. Expozici doplňují rovněž původní historické trojrozměrné předměty, které se vztahují k dějinám města, cechů a vývoji obecní samosprávy. Řada fotografií přibližuje rozsáhlé architektonické proměny Uherského Brodu i běžný život obyvatel v období konce 19. a ve 20. století. Expozice byla zpřístupněna veřejnosti 4. listopadu 2022 v rámci oslav 750. výročí udělení městských práv Uherskému Brodu.
Barokní sloupový sál (Baraník)
Sál byl vystavěn na sklonku 17. století z příkazu Dominika Ondřeje z Kounic (1654–1705), pravděpodobně dle návrhu Domenica Martinelliho. Výrazným prvkem interiéru je 16 sloupů v jónském stylu. Pozoruhodná je rovněž štukatérská výzdoba uliční partie. Účel zbudování sálu není dosud jednoznačně objasněn, pravděpodobně měl sloužit k ustájení koní, i vzhledem k blízké barokní jízdárně (dnes Dům dětí). Později byl využíván jako stáj pro hospodářská zvířata, odtud název „Baraník.“ Nyní je prostor užíván pro vernisáže, přednášky, komeniologická kolokvia, divadelní představení, koncerty či jiné společenské akce. Je možné si sál rovněž pronajmout, a to za těchto podmínek.
Atrium muzea
Venkovní prostor s příjemným posezením u šálku kávy z muzejní kavárny.
Není to jenom místo pro odpočinek, ale konají se zde taneční a hudební programy, divadelní představení, akce pro děti, workshopy a zajímavá setkání. Přes letní měsíce jsme této naší nabídce kulturního léta dali název ARTiUM, v jehož rámci bývají každoročně nabízeny pestré pořady.
ROLNICKÝ DŮM A HOSPODÁŘSTVÍ č. p. 57 VE VLČNOVĚ
Muzeum získalo do své správy tento památkový objekt v průběhu roku 1982. Po několikaletých složitých rekonstrukčních úpravách byla zpřístupněna a poprvé 31. května 1986 otevřena stálá expozice s názvem Rolnický dům a hospodářství. V současné době se jedná o poslední typické stavení s patrovou komorou, černou kuchyní a doškovou střechou, jak bylo užíváno na Moravském Slovácku ještě na přelomu 19. a 20. století.
Tento poslední cenný doklad slováckého stavení v původním prostředí přibližuje návštěvníkům nejen dnes již zaniklý způsob života vesnického obyvatelstva na Moravském Slovácku, ale také sváteční a běžné činnosti spjaté s hospodářským provozem zemědělské usedlosti. Expozice dává nahlédnout do dřívějšího každodenního života na vesnici a přispívá tak k poznání staré agrární kultury obce Vlčnov, s níž je nerozlučně spjat i cyklus výročních obyčejů, včetně tradičně proslavené jízdy králů. V usedlosti je vystaven úplný inventář vlčnovské jizby (hlavní obytná část stavení) včetně lidových oděvů a jejich součástek, síně (vstupní část objektu), komory a černé kuchyně. V přilehlých hospodářských objektech (chlévy, kůlna, stodola) které tvoří součást stavení jsou instalovány ukázky drobného hospodářského nářadí, zemědělských strojů, kovářských výrobků a nářadí, postroje a předměty související s chovem dobytka a orbou, v nádvorním přístřešku pak nevelká expozice vztahující se ke včelařství.
Vystavované předměty jsou z velké části etnografickými sbírkami muzea, z menší části pocházejí z darů obyvatel obce Vlčnov, nepatrnou část tvoří i předměty z pozůstalosti rodiny Ryšavých, původních majitelů stavení. Autorem celého projektu expozice je etnograf PhDr. Pavel Popelka, CSc., z jehož iniciativy byla rovněž v roce 1993 nově provedena částečná rekonstrukce celého stavení a v roce 2004 bylo podle dobových fotografií dobudováno podvrátí a uskutečněna výměna doškové střešní krytiny včetně rekonstrukce krovů.
MUNDUS COMENII
Slavnostně otevřena dne 3. září 2021. Slouží jako připomínka Komenského učitele, filosofa, kněze a významného člena evropské intelektuální sítě 17. století. Vznikala od roku 2017 pod vedením Muzea Jana Amose Komenského v Uherském Brodě. Na přípravách se však podíleli i specialisté z Akademie věd České republiky, Moravského zemského muzea a nizozemští partneři sdružení kolem naardenského muzea. Ti kromě cenných zkušeností a znalosti místního prostředí poskytli i součinnost nezbytnou pro instalaci expozice a dokončení některých jejích součástí.
Expozice ukazuje svět doby Komenského, tedy 17. století, které se vyznačovalo zámořskými objevy, novými vynálezy a výjimečnou intelektuální produkcí, ale také náboženskými a politickými konflikty, které krutě zasáhly do života většiny Evropanů. Význačné místo v expozici zaujímá téma REPUBLIKA UČENCŮ. Myšlenkový svět Jana Amose, konkrétně témata NÁBOŽENSTVÍ, VĚDA A VZDĚLÁNÍ a POLITIKA, představí Komenského jako teologa hlásajícího smíření církví, jako vědce a pedagoga prosazujícího všeobecnost vzdělání a jako neúnavného bojovníka za mírově řešení všech konfliktů.
Již od počátku byla expozice plánována jako trojjazyčná, kromě holandštiny jsou texty v angličtině i v češtině. Díky vhodnému architektonickému a projektovému řešení pak získala celkem tři úrovně prohlídky. Návštěvníci mohou využít interaktivní prvky audiovizuální (například interaktivní mapa republiky učenců) i mechanické (pohyblivé dobové modely vesmíru, model školského divadla). Ve třech dioramatických vitrínách uvidí výjevy ze 17. století s replikami předmětů (například bitva na Bílé hoře s výzbrojí vojáka třicetileté války).
Labyrint umístěný na podlaze sálu dominuje expozičnímu prostoru a ilustruje to, co Jan Amos Komenský viděl jako své celoživotní poslání – hledání cesty ze tří dobových labyrintů a překonání krize vědění, náboženství a politiky.
