Počátky muzejnictví ve Velké Bíteši spadají do období před sto léty, kdy tehdejší mladý učitel Jan Tiray (1853 - 1925) pořádal starobylé městské písemnosti a při té činnosti se zmiňoval o předmětech na radnici, jež by zasluhovaly ochrany a uchování. Z jeho popudu byl později založen muzejní spolek a dne 16. srpna 1925 slavnostně otevřeno městské muzeum.
Během války činnost spolku ustala a po ní muzeum nalezlo stálé umístění v nově opravených prostorách historického objektu - bývalém kostelíku Jednoty bratrské. Existence spolku i muzea byla nakrátko obnovena, avšak v roce 1960 byly zrušeny tzv. malé okresy a spolu s nimi zaniklo i tehdejší Okresní muzeum ve Velké Bíteši. Muzejní činnost utichla na dlouhá léta. Zdejší stánek historie začal dílem existovat až v roce 1985. Do plnohodnotného zařízení, fungujícího na bázi malého vlastivědného muzea, se však vypracovalo až po roce 1989.
V nové době si tato malá instituce upevnila pozici a opodstatnění své existence. Sbírkový fond se cílevědomě rozrůstá - až na několik výjimek se jedná o dary místních obyvatel a rodáků. Muzejní expozici a výstavy navštěvují obyvatelé města, jejich příbuzní, turisté z různých částí vlasti, hosté ze zahraničí, krajané. Také za účelem studijním a badatelským přicházejí jak domácí tak i cizí zájemci. Muzeum pořádá besedy, přednášky, symposia, semináře, vzpomínkové slavnosti. Ke kulturně společenskému dění ve městě přispívá především péčí o tradiční lidovou kulturu.
Z historie objeku muzea
Již polovinu století sídlí městské muzeum v zadní části domu čp. 5 situovaném na náměstí proti radnici. První zmínky o objektu jsou uvedeny v Městské knize z roku 1414. Tehdy náležel vladyckému rodu z Klečan - až do roku 1440 tu byly masné krámy, potom v těchto místech vystavěli tzv. velký dům. Později nemovitost obhospodařovala zdejší vrchnost sídlící na náměšťském zámku, pánové z Žerotína, kteří na svých panstvích podporovali České bratry. V Bíteši byla Jednota bratrská již od poloviny 16. století a měla zde také svoji školu.
Na sklonku století Jan Diviš z Žerotína nechal postavit za domem čp. 5 novou modlitebnu. Kostelík byl přístupný ze severu dvěma uličkami z rynku a z jihu fortnami v hradbách. Stavba byla dokončena na jaře roku 1598. Dne 24. května se uskutečnila slavnost vysvěcení. Zúčastnil se jí osobně také Divišův bratr Karel st. z Žerotína, který později panství převzal. Dochovala se o tom zmínka v jeho korespondenci, konkrétně v dopise panu Václavu Kobylkovi z Kobylí: „...a já včerejšího dne v Byteši při posvěcování kostelíku, kterýž bratr můj vnově vystaviti dal, jsem byl, a z noci domů odtud přijel." Datováno 25. máje 1598 na Rosicích.
Vybudováním nové bratrské modlitebny přibylo městu významné středisko duchovního života. V panském renesančním domě, který s kostelíkem souvisel směrem k náměstí zřídila přející vrchnost bratřím prostory na bydlení a pro farní a školní účely. Tak tomu bylo v době největšího rozkvětu Jednoty bratrské v Bíteši, a to až do dvacátých let 17. století, kdy nastaly v zemi velké změny v tolerování víry jiné než katolické.
V roce 1628 se bratří museli vystěhovat a také Karel st. z Žerotína věrný své víře a přesvědčení odchází ze zdejšího panství. Dům v rámci svého nemovitého jmění prodal Albrechtu z Valdštejna, který jej obratem prodal Verdenberkům. Po několik desetiletí zůstal neobsazený a pustl. Bítešští konšelé se jej snažili získat do majetku města. Podařilo se jim to v roce 1673 a od té doby patří k základnímu kmenovému jmění města.
Dne 15. července 1678 byl vydán darovací dekret podruhé, a to na pergamenu: Je to listina majestátných rozměrů, jejímuž zhotovení hraběcí písař věnoval velkou péči a notnou dávku kaligrafického i ornamentálního umu. Vespod je připojena závěsná pečeť. Tento dokument patří k nejdůležitějším i nejpohlednějším písemným památkám městského archivu.
Expozice
Mineralogické a geologické zajímavosti Velkobítešska
Expozice minerálů a hornin v městském muzeu představuje ukázky typických druhů a skupin, zahrnuje většinu známých lokalit v širším okolí Velké Bíteše a předvádí ukázky z nejnovějších nálezů. Vedle přírodních vzorků jsou vystaveny i kusy v různé míře opracované.
Minerály jsou uspořádány do šesti skupin podle podmínek jejich vzniku, především podle teploty jejich krystalizace, od nejvýše temperovaných minerálů magmatických, přes výše teplotní pegmatitové stádium až ke středně a nízce teplotním minerálům křemenných a rudních žil. Z této posloupnosti se vymykají minerály přeměněných hornin.
Poslední skupinu zastupují minerály vznikající při obyčejných teplotách v kůře větrání. Některé minerální skupiny jsou doplněny vzorky matečných a hostitelských hornin. Charakteristika minerálních skupin je uvedena v příslušné vitríně, vznik minerálů je ilustrován schématem, lokality jsou přehledně vyznačeny v geologické mapě.
