Koněpruské jeskyně leží v jihozápadní části Českého krasu (Karlštejnská pahorkatina) ve vrchu Zlatý kůň (475,9 m n. m.), 6 kilometrů jižně od Berouna, na území národní přírodní památky Zlatý kůň, která je součástí chráněné krajinné oblasti Český kras.
S celkovou délkou 2050 metrů dosud známých chodeb a dómů o výškovém rozpětí (denivelaci) přesahujícím 70 metrů, tvoří třípatrový systém, největší v Čechách.
Jsou unikátním geomorfologickým fenoménem, nalezištěm prvohorních zkamenělin a mineralogickou lokalitou světového významu.
Jsou významným paleontologickým nalezištěm kosterních pozůstatků obratlovců a dalších živočichů, obývajících území středních Čech od třetihor po současnost.
Jsou archeologickou lokalitou s nálezy kosterních pozůstatků lidí a jejich nástrojů ze starší doby kamenné;
byly ve středověku užívány jako tajná dílna penězokazců.
Patří v Českém krasu k nejcennějším biotopům přísně chráněných druhů letounů – netopýrů a vrápenců;
Od roku 1959 mají část středního a svrchní patro zpřístupněno veřejnosti; prohlídková trasa je dlouhá 620 m a její absolvování trvá cca 1 hodinu.
Prohlídka jeskyní
Jeskyně není bezbariérová, proto se prohlídka nedoporučuje osobám s pohybovými problémy. Návštěvníky od pokladny ke vchodu do jeskyní, které jsou vzdáleny pouhých 200 metrů, nasměrují bílé šipky. Průvodce si návštěvníky převezme u tzv. turniketu, který je nedaleko vchodu. Za turniketem vede cesta ke vstupu do jeskyní po schodišti ve skalní stěně bývalého Houbova lomu, ze kterého byla tato část jeskyní roku 1951 objevena, a kterým dnes prochází naučná stezka Zlatý kůň. Ze schodiště je výhled na velkolom Čertovy schody.
Vlastní prohlídka začíná vstupem do Zářijové jeskyně (objevena v září 1951) středního patra jeskynního systému, které je situované převážně na rozhraní koněpruských a suchomastských vápenců. Hned za vchodem je ve stropu vstupní prostory dobře patrná jedna z geologických rarit Zlatého koně – neptunická žíla. Je to trhlina ve vápenci, která vznikla pod mořskou hladinou již při tvorbě vápencového útesu a posléze byla vyplněna mladším vápencem.
První zastávkou je jeskyně Lazzera Spallanzaniho (1). V prostoře s vysokým, kopulovitým stropem, pojmenované po italském přírodovědc,i se návštěvníci dozví základní informace o jeskyních a jejich genezi. Po pravé straně je nízká Janina jeskyně, která vznikla řícením stropních bloků. Trasa nad krápníkovým útvarem zvaným Věčná touha (stalaktit se stalagmitem rostoucí proti sobě) se stáčí doprava a pokračuje až ke schodišti, Návštěvníci sestupují k Vánoční jeskyni (objevena o Vánocích 1952), projdou kolem sintrového náteku Labutě a dojdou do síně U varhan (2). Pod výrazným trsem stalaktitů zde stojí velký stalagmit a za skalní kulisou je jeden z nejkrásnějších krápníkových útvarů jeskyně – řada splývavých stalaktitů zvaná Varhany. Na stěně jsou excentrické krápníky, rostoucí různými směry bez ohledu na gravitaci.
Při následném stoupání chodbou, schodišti a tunely jsou po pravé straně v hlínách vidět malá jezírka, v nichž se často drží voda. Za prosklenými dveřmi ústí Objevná chodba, kterou skalníci v září a říjnu 1950 do jeskyní poprvé pronikali.
Návštěvníci vystoupají po několika schodech napravo do Marešovy síně (3), pojmenované po mistrovi skalníků-objevitelů. Na stěně proti schodišti je zoubkovaná záclonka, nejhezčí výzdoba této prostory. Zajímavé jsou i žebrovité krápníky na převislé stěně nad schodištěm. Část výzdoby byla bohužel poničena v 50. letech minulého století, v době po objevu, kdy jeskyně nebyly ještě řádně zabezpečeny a předpokládalo se, že jeskyně (jako mnoho předešlých) bude odlámána.
Z Marešovy síně se vrací zpět a pokračuje se po dlouhém klesajícím schodišti rozlehlým Kuklovým dómem až k 27 m hluboké Letošníkově propasti (4). Byla pojmenovaná po jednom z prvních průzkumníků, který se zde zranil. Vede do spodního patra jeskyní, ale spojení je ucpáno jeskynními hlínami.
Od propasti se schází do návštěvního okruhu Staré chodby (4). Je ústřední severojižní osou středního patra, jeho hlavním „odvodňovacím kanálem“ a na stěnách je znát, že důsledně sleduje stratigrafický hiát mezi koněpruskými a suchomastkými vápenci. Z široké chodby s vrstvami hlin vedou dva mohutné komíny s krápníkovými útvary a tři nehluboké propasti. Jedním z komínů bylo v prosinci 1950, znovuobjeveno svrchní patro jeskyní.
Po projití uzavřeného okruhu se po druhé straně zábradlí návštěvníci vracejí zpět. Od Letošníkovy propasti pokračují vpravo do uměle raženého tunelu směrem k největší prostoře Koněpruských jeskyní - Proškovu dómu (5).
Jeho vstupní bránu zdobí světová rarita – koněpruské růžice. Kulovité útvary koncentrické stavby, v nichž je makroskopicky viditelný opál, patří k nejstarším a také nejzajímavějším sintrům v jeskyních. Stropy dómu zdobí trsy stalaktitů a sintrových náteků, stalagmitům na „počvě“ vévodí mohutný, zvolna se rozpadající stalagmit Mohyla, největší v Čechách. Pod vysokým krápníkovým komínem zvaným Proscénium je romantické Leknínové (sintrové) jezírko. V tomto dómu a sousedních prostorách byly nalezeny četné kosterní pozůstatky pleistocénních zvířat i člověka.
Mezi bloky mohutného závalu, který z jihu lemuje celé střední patro jeskyní, pokračuje chodník do Pustého dómu (6). Stará krápníková výzdoba je zde pohřbena pod zřícenými deskami suchomastských vápenců. Zde je vystaveno několik kopií kosterních nálezů: část spodní čelisti opice makaka z doby před cca 650 000 lety (!), „zlomek“ lebky nosorožce srstnatého, spodní čelist, část lebky a úlomky dalších kostí člověka typu Homo sapiens sapiens, staré necelých 13 tisíc let.
Pár schodů vzhůru vede do Petrova dómu s barevnými vrstvami suchomastských vápenců a černými manganovými sintry a opět klesá do jeskyně Jaroslava Petrboka (7). Prostora překvapí vysokým a členitým stropem, vzniklým na neptunické žíle. Z jednoho z komínů „vytéká“ mohutný sintropád.
Návštěvní okruh středním patrem se uzavírá opět v Kuklově dómu, z něhož 83 stupňů ocelového točitého schodiště přivede návštěvníky do svrchního patra - Mincovny (8). V nepříliš rozlehlých, ale vysokých prostorách zde byla ve středověku tajná penězokazecká dílna. Nálezy z výzkumu jsou uloženy v Národním muzeu v Praze. Zde zůstaly jen stopy po ohništích, znovu odkrytý tajný vchod penězokazů, kopie některých nálezů a rekonstrukce lávky přes propast do středního patra.
Svrchním patrem s Mincovnou prohlídka jeskyní končí. Na povrchu navazuje naučná stezka po Zlatém koni a jeho opuštěných lomech, s pěknými vyhlídkami a zastávkami, s informačními tabulemi o zajímavostech zdejšího chráněného území.
Těšíme se na Vás!
