Jeskyně na Špičáku prostupuje vrchem Velký Špičák (516 m n.m.), který je vrcholem krasového kuželu, vystupujícího ze sedimentů kontinentálního ledovce mezi obcemi Písečná a Supíkovice v Supíkovické pahorkatině, 10 km severně od města Jeseník. Ve starší literatuře byla též nazývána Supíkovická jeskyně nebo Jeskyně v Supíkovicích (Tropfsteinhöhle in Saubsdorf).
Převážně horizontální labyrint chodeb, puklin a síní vytvořily vody povrchových toků v krystalických vápencích - mramorech, ale jejich neobvyklé tvary jim vtiskla podzemní jezera tavných vod z kontinentálního ledovce, který zejména v předposlední době ledové zasahoval od severu až na naše území.
Celková délka všech dosud známých chodeb činí 410 m s výškovým rozpětím (denivelací) přes 10 m, vchod leží 439 m n.m., východ 437 m n.m.
Návštěvní okruh je dlouhý 220 metrů a jeho prohlídka trvá 35 min.
Prohlídka je možná i pro vozíčkáře a další osoby s omezenou pohyblivostí, do jeskyně vstupují východem (který je bez schodů).
Teplota vzduchu v jeskyni je konstantní 8 °C, relativní vlhkost vzduchu okolo 95 %.
Návštěvníky jeskyně přivítá kromě průvodce i malebné zákoutí s historickou správní budovou pod vrchem Velký Špičák s bukovým lesem na skalnatých svazích. Ze samoty je při dobré viditelnosti krásný výhled na hřeben Hrubého Jeseníku s Červenohorským sedlem a nedalekou rozhlednou na Zlatém Chlumu. Kamenitá stezka mezi prastarými buky vede k hluboké skalní průrvě se schodištěm do původního, od středověku známého vchodu jeskyně.
Okolní skaliska jsou poznamenána historickou těžbou mramorových bloků, stráně jsou pradávnými odvaly malých kamenolomů. Ze vstupní chodby již po několika krocích odbočuje k severozápadu nezpřístupněná úzká chodba do tzv. Spodního patra s 10 metrů hlubokou propástkou a jezírkem na dně (při povodních v roce 1997 nejen odtud vystoupala voda až na prohlídkovou trasu). Jen kousek dál lze nahlédnout do propástky Kostnice, nazvané podle nálezu kostí drobných pleistocénních obratlovců. Po levé straně následuje Královská hrobka, vápencový blok, pokrytý vrstvou sintru, připomínající sarkofág.
Po celé jeskyni je na stěnách a stropech množství historických nápisů a kreseb. Křižovatka chodeb zvaná Kalvárie je nejzajímavějším místem labyrintu. Vedle typických srdcovitých profilů chodeb je na stěnách i mnoho významných záznamů. Upoutá zejména zrestaurovaná renesanční malba adorace krucifixu.
Cesta dál vede Dvojitou srdcovou chodbou kolem 8 metrů hluboké propástky a uměle proraženým spojovacím tunelem do největší prostory jeskynního systému, Velkého dómu, zvaného také Ripperův sál podle autora první mapy jeskyně. Dóm vznikl na křížení několika chodeb, z nichž jedna opět vyniká výrazným srdcovitým profilem. Za Velkým dómem následuje poslední zpřístupněná prostora – síň Naděje s úzkou odbočkou – chodbou Naděje. Průzkumníci zde předpokládali pokračování jeskynního systému, ale všechny pokusy o jeho odkrytí zatím skončily nezdarem; chodby se zužují do ztracena. Také v síni Naděje i v chodbě Naděje je mnoho starých nápisů a kreseb.
Umělou štolou, proraženou roku 1954, vycházejí návštěvníci z jeskyně a bývalým kamenolomem se vracejí ke správní budově. Ve výklencích štoly je odkryt geologický kontakt supíkovických mramorů s granitem žulovského masívu a metamorfované horniny tzv. kontaktního dvora. Vystaveny jsou zde ukázky leštěného supíkovického mramoru, který se dosud těží v nedalekém lomu jako kvalitní dekorační a obkladový kámen.
Neváhejte a přijedťe nás navštívit!
